David Milgaard z Winnipegu byl v r. 1970 odsouzen na doživotí za sexuální vraždu zdravotní sestry Gail Millerové, která se stala v Saskatoonu v r. 1969. Vždycky tvrdil, že byl nevinen a to i tehdy, když mu pro odmítnutí přiznat se k vině bylo zamítnuto předčasné propuštění z vězeni, na který má po jité době každý nárok když se dobře chová a splní jisté podmínky. Ve vězení nakonec strávil 23 let. Byl propuštěn (omilostněn) před několika lety, když začalo být jasné, že s jeho odsouzením nebylo něco v pořádku. Příslušné úřady se ale tvrdošíjně bránily uznat jeho nevinu oficiálně, nařídit nový proces. Až do minulého týdne, kdy byly uveřejněny výsledky DNA analýzy starých vzorků, které jednoznačně prokázaly, že Milgaard je nevinen, zatímco jiný hlavní podezřelý, Larry Fisher, který byl už v době okolo té vraždy několikrát usvědčen ze znásilnění (za což si také odseděl 23 let), ji má nejspíš na svědomí. Teprve v nedávné době byla analýza DNA zkodonalena natolik, že britská laboratoř, která ji prováděla, mohla dospět ke zcela jednoznačným výsledkům. Srovnávala při tom spermie, které se našly na spodním prádle zavražděné a vzorky krve, poskytnuté Milgardem a Fisherem v r. 1992 (kdy se Fisher nemusel vůbec ještě bát výsledků, protože v té době nebyla analýza DNA dostatečně průkazná).

Milgard měl v r. 1969 smůlu, že byl 16-tiletý hippie, který nedokončil střední školu, spáchal nějaké drobné krádeže, měl problémy s drogami a přitom auto, kterým se dvěma kamarády cestoval z Winnipegu do Edmontonu v oné osudné noci uvázlo ve sněhové závěji nedalo od místa, kde byla nalezena zavražděná.

Je to již třetí hodně diskutovaný případ v několika posledních letech, kdy byla v Kanadě prokázána nevina člověka, který byl odsouzen na dlouhou dobu (doživotí) do vězení. O Guy Paul Morinovi jsem se už zmiňoval v květnu. Ten měl to "štěstí", že si ve vězení odseděl celkem jen několik málo let. Před ním to byl Donald Marshall, Indián z kmene Micmac z Nového Skotska, který byl v r. 1971 odsouzen na doživotí za vraždu, kterou nespáchal a strávil ve vězení celkem 11 let, než byla prokázána jeho nevina. Pak mu v r. 1990 byla přiznána kompenzace ve výši jednoho miliónu dolarů, která mu bude postupně vyplácena po dobu 30 let.

Teď se bude zase dlouho jednat o tom, jaká kompenzace přísluší Morinovi a Milgaardovi za léta strávená ve vězení. Problém je v tom, že zřejmě nelze finančně vyčíslit ztrátu, kterou utrpěl člověk, který polovinu svého života (z toho velkou část svého mládí) nespravedlivě strávil ve vězení. Bude se jednat o tom, kdo, kdy a jaké chyby udělal. Winnipegský novinář G. Sinclair ve svém včerejším článku však tvrdí, že nejde jen o chyby, ale přímo o přestupky (zanedbání úředních povinností - misconduct). Hlavní roli ve všech třech případech hrály předsudky. V Marshallově připadě proti Indiánům. V Milgaardově proti hippiem. Morin se prostě nelíbil policii, byl "divný" a bydlel hned vedle zavražděné holčičky. Další roli hrály křivé přisahy, neschopní obhájci, falšování důkazů, neprofesiální chování prokurátorů (svědectví, která byla v rozporu s tím, jak viděla případ obžaloba, nebyly obhajcům dány k dispozici) a po vydání nesprávných rozsudků tvrdošíjné odmítání ze strany obžaloby, policie a příslušných vlád přiznat chyby a snaha co nejvíce oddalovat projednávání žádostí o revizi rozsudků.

Myslím, že tyto případy jsou velice vážným argumentem proti trestu smrti, který se po vykonání už vůbec odčinit nedá. Ukazují, že v jakkémkoliv státě, ať je jakkoliv demokratický, žijí jen chybující lidé a je možno odsoudit neviného člověka k těžkým trestům. V mnohých amerických státech skutečně byl na nevinných lidech odsouzených za podobných okolností, jaké jsou tu popisovány, trest smrti vykonán.