Několika větami 19. 5. 1997

V rádiu CBC v pořadu As it happens byl nedávno zajímavý rozhovor s člověkem zabývajícím se zkoumáním volného času. Byl to Američan, ale tvrdil, že jeho výsledky (a množství volného času, který mají lidé k dispozici) jsou stejne platné i pro Kanadu. Říkal, že přestože si stále více stěžujeme na to, že máme stále méně volného času a žijeme stále rychlejším tempem, ve skutečnosti máme volného času více. Za posledních 30 let se průměrná délka volného času, který má každý jedinec k dispozici jen pro sebe podle něho prodloužila z 35 na 45 hodin týdne. Tento nárůst ovšem využili Severoameričané téměř beze zbytku tím, že tráví před televizí o 10 hodin týdně déle. Pocit uspěchanosti vzniká tím, že je možno dělat stále více činností, o kterých se před 30 lety lidem ani nesnilo a tím, že si nyní lidé třeba myjí hlavu každý den zatímco před 30 lety si ji myli jen jednou za týden a vůbec dělají spoustu věcí, o kterých si mysli, že jsou nutné, které ve skutečnosti vůbec nutné nejsou.

Zajímavé bylo, že ženy mají zhruba stejně volného času jako muži (sice stále tráví více času v domácnosti a výchovou dětí, muži ale tráví mnohem více hodin v práci) - tak tomu prý bylo už od třicátých let. S jednotlivými dětmi tráví Severoameričané stejné množství času jako před 30 lety prostě proto, že dětí je teď v rodinách mnohem méně (v průměru necelé dvě).

Jeden ontarijský soud rozhodl minulý týden, že v rámci rovnoprávnosti s muži budou napřístě smět ženy chodit beztrestně v letních vedrech odhalené do půl těla a koupat se nahoře bez. V puritánské Kanadě bylo takové "nemravné" odhalování doposud trestné. Rozhodně tady nenajdete neformální nudistické pláže u každého rybníku tak jak je to nyní zvykem po celé Evropě - tedy kromě několika málo takových dobře ukrytých pláží tady nenajdete žádné.

Minulý týden se konala v Torontu konference klimatologů, na níž se probírala budoucnost Velkých jezer. Pokud skutečně bude probíhat globální člověkem způsobené oteplování Země, hladina vody ve Velkých kanadských (kanadsko-amerických) jezerech může prý klesnout až o 2 metry, což by vedlo k ústupu jejich břehů až o několik kilometrů, narušení lodní dopravy, snížení výkonu hydroelektráren, snížení zemědelské produkce, zhoršení kvality vody a k zvýšenému výskytu chorob spojených s horkým podnebím (léta v Ontariu jsou i teď horká a vlhká; klimatické podmínky v oblasti Toronta jsou prý už teď zralé pro výskyt malarie). Hladina vody v jezerech dlouhodobě fluktuovala i v minulosti, v současné době je téměř na rekordní výši, což prý ale nebude trvat napořád.

Na jiné konferenci ve Winnipegu vyšlo na jevo, že zřejmě někdy v nedávné minulosti zemřel v jedné z winnipegských nemocnic během operace pacient, poté co při této operaci byla vyčerpána celá pohotovostní zásoba lidské krve, která je normálně k dispozici ve Winnipegu, což je asi 20 jednotek (myslím, že jedna jednotka odpovídá zhruba množství poskytnutému jedním dárcem při jednom odběru krve). Operace byla komplikována tím, že pacient měl absces - kapsu plnou infekce, která se při operaci provalila a kontaminovala rychle jeho vlastni krev smrtícími bakteriemi. Když už lekaři neměli nic jiného k tranfúzi, vrátili mu část jeho otrávené krve, což ale vedlo k rychlému zhoršení jeho stavu. Pacient by možná stejně zemřel i kdyby bylo k dispozici více krve, na druhé straně v Torontu v podobné situaci nedávno pacient přežil operaci, když mu při transfúzi byla dodána veškerá zásoba krve v celém Torontu, což bylo 44 jednotek (Toronto je několikanásobně větší než Winnipeg).

Tato konference se právě zabývala tím jak zlepšit zásobování kanadských nemocnic lidskou krví a celý systém darování krve. Ten stále ještě prochází vážnou krizí - právě se schyluje ke konci asi dvouleté vyšetřování jehož cílem bylo zjistit, kdo vlastně nese zodpovědnost za to, že ještě dlouho poté co byly k dispozici testy pro HIV (AIDS) viry, bylo v 80. letech několik set pacientů při transfúzích krve infikováno touto nemocí a také různymi druhy hepatitidy (teď zrovna pokračují právní tahanice o to, jestli v závěrečné zprávě o tomto vyšetřování bude možno uveřejnit jména zodpovědných osob a institucí a naznačit jejich podíl viny). Nemocnice nemusí za použitou krev v současné době platit. Červený kříž, který zatím obhospodařuje získávaní krve od dárců a její distribuci nemocnicím, překládá celkové účty jednotlivým provinčním vládam bez ohledu na to, jestli se získaná krev použije nebo ne. Občas se, jak je vidět z výše uvedeného, krve nedostává, na druhé straně se ale ročně v Kanadě vyhodí několik tisíc jednotek čerstvé krve, dost na provedení trasfúzí u 25 tisíc pacientů, což představuje finanční ztrátu asi 250 miliónů dolarů, protože dnešní systém nikoho nenutí k dobrému hospodaření s krví.

Kromě zlepšení hospodaření s darovanou lidskou krví se konference také zabývala vývojem umělých náhrad lidské krve nebo jejich složek a technikou beztransfúzních operací.

Nedávno jsem se zmiňoval o problémech kriminalogické laboratoře americké FBI. Podobná největší kanadská elitní laboratoř má nyní také máslo na hlavě. Při vyšetřování toho jak se mohlo stát, že nevinný Guy Paul Morin z Toronta byl v roce 1992 odsouzen za vraždu devítileté dcery svých sousedů, kterou nespáchal (vražda se stala někdy v roce 1984, poprvé byl souzen v r. 1986, ale byl osvobozen, v r. 1992 byl při opakovaném procesu uznán vinným a v r. 1995 byl zcela zproštěn viny na základě testů DNA). Hlavním argumentem v procesech z let 1986 a 1992 bylo pět vláken ze svetru, které patřily mezi stovky různých vláken nalezených v jeho autě a bytě, které prý byly stejné jako sedm vláken nalezených mezi stovkami vlákem na šatech zavražděné holčičky. Nyní se ukázalo, že tato vlákna pocházela ze svetru laborantky, která v té době nosila do práce červený chlupatý svetr a už v roce 1991 se vyskytlo hlášení, že tato vlákna kontaminovala důkazní materiál z jiného případu. Dále se přišlo na to, že např. výcvik a dohled nad pracovníky laboratoře a vedení záznamů byly velice nedostatečné. Oba odborníci, jejiž analýzy a svědectví pomohly odsoudit Morina už v laboratoři nepracují. Dalších třicet starých zřejmě namátkově vybraných případů, z nichž některé se datují zpět až do r. 1979, bude ale pro jistotu prověřováno nezávislými odborníky (od té doby laboratoř pracovala asi na 80000 případů, není prý ale důvodné podezření, že by došlo k podobným přehmatům i v jiných případech).

V Torontu je pravděpodobně nejrychleji rostoucí ruská komunita z celé severní Ameriky, rostoucí i rychleji než známá Brighton Beach v New Yorku. V Torontu už žije více než sto tisíc Rusů.

Kanadská firma Cameco, která se zabývá težbou uranu v Kanadě (na palivo do kanadských jaderných elektráren) vyjednává s Ruskem o nákupu ruského uranu, který byl původně určen pro vojenské účely, který bude podle komplikované rusko-americké dohody z r. 1994 ve "zředěném" stavu prodáván jako palivo do jaderných reaktorů na Západ. Celkem se bude jednat o prodej uranu asi za 8 miliard US dolarů během příštích 20 let. O toto celkového množství se spolu s Camecem ucházejí i jiný zájemci. Uran by do Kanady nepřicházel prímo z Ruska, ale přes USA, kde bude prováděna transformace z vojenského uranu na jaderné palivo.

4. dubna byli pilot kanadské vojenské helikoptéry a styčný důstojník amerického namořnictva, který byl na palubě této helikoptéry, při přeletu ruské obchodní lodě Kapitán Man v Pacifiku nedaleko pobřeží státu Washington v amerických výsostných vodách oslněni zábleskem červeného světla, které se zdálo vycházet z kapitánského můstku ruské lodi. Neutrpěli žádné trvalé poranění očí. Američané obvinili ruskou loď s používání laserové zbraně, jež je zakázáno mezinárodními úmluvami a důrazně protestovali u ruských úřadů. Při prohlídce lodi ale nebyl žádný, ani navigační, laser nalezen. Američané si přesto myslí, že nějaký laser byl použit, jen není jasno, kde byl vlastně umistěn - po použití mohl být prý schován nebo vhozen do vody. V té oblasti se nacházi hodně základen amerických jaderných ponorek i jiných vojenských zařízení, jež by stále mohly být objektem pozornosti špionáže. Kanadská strana není přesvědčena o tom, že se jednalo o laserové světlo. Loď Kapitán Man je v té oblasti dobře známa - plaví se pravidelně mezi Vladivostokem, Tacomou ve Washingtonu a Los Angeles v Kalifornii.

V době vrcholu studené války prováděla americká armáda simulace použití chemických zbraní i tady ve Winnipegu. Celkem 32 amerických měst bylo místem těchto tajných pokusů. Z letadel, nákladních aut a ze střech byl do vzduchu rozprašován sirník zinku a kadmia, který je karcinogenní, v malém množství se ale vyskytuje i v přírodě ve vodě, ve vzduchu a v půdě, a bylo zkoumáno jeho šíření. Nad Winnipegem bylo této sloučeniny uvolněno téměř šest kilogramů celkem ve 36 pokusech v červenci 1953. Pouze v Dallasu a v Minneapolisu bylo provedeno více testů než ve Winnipegu.

Tyto testy byly prováděny brzo po té, co Sovětský svaz oznámil, ž e má jaderné zbraně, které jsou schopné zasáhnout severní Ameriku. Mnoho lidí se tenkrát obávalo, že takový útok může přijít každou chvíli. Obyvatelé Winnipegu se tenkrát pokusům americké armády nebránili, ochotně při nich spolupracovali, protože jim nebyla znám pravý cíl pokusů, bylo jim místo toho sděleno, že se jedná o pokus vytvořit nad městem ochranný oblak jemně rozptýleného prachu, který by měl město ochránit v případě jaderného útoku.

V nedávné době se těmito starými pokusy zabývali tři různé komise - americké armády, kanadské armády a civilní komise amerického kongresu. Všechny tři se shodly na tom, že použité množství chemikálií bylo prý tak malé, že obyvatelé nemohli utrpět žádnou škodu.

Letos se čeká ve většině Kanady opět velké množství nepříjemných komárů, protože všude je dost stojaté vody potřebné k jejich líhnutí. V některých místech např. v Albertě, kde už mají teploty kolem 20oC, komáři už vesele bodají a jsou prý letos obzvláště velcí. Současné chladno v Manitobě má také svou výhodu - zatím jsem tady letos nepotkal jediného komára!

Záplavy se nyní konají na některých řekách v Britské Kolumbii. Z Manitoby tam prý posíláme 2 milióny pytlů s pískem, které tady už nejsou potřeba.

Tak nevím jestli ty moje dnešní zprávy nevyznívají príliš negativně. Píši ale hlavně o tom, co sdělují místní média, která se asi všude zaměřují hlavně na negativní věci. Většina lidí je přes nejrůznější nepříznivé ekonomické zprávy asi i tady se svým životem docela spokojena. Sobotní noviny ale vlastně přinesly jednu pozitivní zprávu - manitobská ekonomie je v dobrém stavu, vloni zaznamenala druhý největší přírůstek hrubého národního důchodu mezi všemi kanadskými provinciemi a letos se čekají stejně dobré nebo ještě lepší výsledky. Přitom v hospodaření provincie nejsou žádné slabé články, všechny sektory ekonomiky prospívají zhruba stejně.

Dvaadvacetiletá australská plavkyně Susie Maroney jako první žena přeplavala 190 km dlouhou trasu z Havany na Kubě do Key West na Floridě. Plavala uvnitř 8,5 krát 2,5 metrů velké klece chránící proti žralokům pokrytá vrstvou ochranného želé proti medúzám. Přeplavání ji trvalo 24 a půl hodiny, dorazila spálená od slunce, pokousaná od medúz a dehydratovaná. Čtyři a půl hodiny po ukončení přeplavby ještě omdlela při přímém televizním interview.

Americký president se omluvil posledním žijícím pokusným objektům tzv. tuskegeeského sifilisového experimentu. U příležitosti toho jsem viděl kus televizního pořadu, ve kterém vystupoval advokát obětí pokusu a jakýsi universitní profesor, oba to byli černoši. Oba tvrdili, že se tímto experimentem rozsáhle zabývali a že nenašli žádné jasné důkazy pro to, že by oněch 400 černochů bylo lékaři úmyslně infikováno, jak jsem slyšel v tom předchozím rozhlasovém pořadu koncem dubna a jak se zřejmě téměř všeobecně věří. Nezvratným faktem ovšem zůstává, že měli sifilis, nebyli léčeni i když už léčba byla známa a nebyli informováni o podstatě experimentu.

Nedávno se ve winnipegských novinách objevilo varování před návštěvou restaurací v Budapešti, kde prý berou cizince velice na hůl. 2. května byl např. jakémusi dánskému turistovi naúčtován ekvivalent 8300 kanadských dolarů (asi 187000 Kč) za oběd pro čtyři (v tom bylo např. 1279 dolarů za čtyři řízky, 460 dolarů za čtyři koňaky a 4448 dolarů za jednu rundu pro cikánskou kapelu). Nejedná se prý o izolovaný incident, vyskytly se i případy násilí a bytí zákazníků, kteří odmítali zaplatit přehnané účty. Americké velvyslanectví dalo zatím pět budapeštských restaurací a nočních podniků na černou listinu pro neetické obchodní praktiky a varuje před jejich návštěvou.
Nejspíš jste si všimli, že Američané v poslední době vznášejí stále nová obvinění pokud jde o roli Švýcarska ve Druhé světové válce a o to, jak Švýcarsko naložilo se zlatem uloupeným nacisty. Minulý týden byl na toto téma v As it happens zajímavý rozhovor s Angličanem Tomem Bauersem, autorem právě publikované knížky "The Nazi Gold" (Nacistické zlato). Tvrdil, že hned po skončení války sice vítězné mocnosti nařídili Švýcarsku vrátit uloupené zlato židům, ale nijak na to netlačily, neboť Británie se bála, že z navrácených peněz bude finacováno masové stěhování židů do Palestiny, která byla tenkrát ještě pod britskou správou (Británie slíbila sice židům už v roce 1917, že si tam můžou vytvořit svůj stát, ale pod podmínkou, že se dohodnout s Araby), v amerických úřadech měli prý v té době převahu antisemité a Francie měla sama špatné svědomí z kolaborace s nacisty při odsunech francouzských židů. Tom Bauers ovšem prohlásil, že Švýcarsko mělo samo od začátku vědět, že je povinno uloupené bohatství vrátit původním majitelům. Prohlásil též, že švýcarská neutralita ve válce byl mýtus, který umožnil Švýcarsku vydělat hodně peněz a přitom se vyhnout trestu za spolupráci s nacisty.