Možná si pamatujete jak jsem v dubnu dospěl k závěru, že by možná bylo jednodušší zvednout domy v naší záplavové oblasti o pár metrů výše než každý rok pracně stavět kolem nich ochranné hráze. Po letošní povodni to podle dnešního novinového článku došlo i většině postiženým. V této době jsou stavební firmy zaměstnány právě takovým zvedáním stovek domů kolem Červené řeky. Třeba v St. Adolphe jsou domy zvedány až o 2 metry. Když se to dělá pořádně, jde o zvedání rychlostí jen několika centimetrů za týden, při níž zaručeně nedojde k žadnému poškození struktury domu (připomínám, že kromě základů jsou tady rodinné domy postaveny zcela ze dřeva). Předpokládá se, že nakonec budou takto zvednuty tisíce domů kolem řeky na jih od Winnipegu.

Když jsem oblast kolem Červené řeky na jih od Winnipegu konečně trochu projížděl na kole o předchozích dvou víkendech, byl všude vidět čilý stavební ruch. Kolem mnoha domů (ne každý se zřejmě rozhodl pro zvedání, alespoň ne hned letos) byly stávěny vysoké hráze z hlíny, jejichž základ tvořily provizorní hráze z pytlů s pískem. Stavění hrází bylo ze silnice rozhodně mnohem lépe vidět než zvedání domů, kterého bych si bez dnešního článku jinak nevšiml. Většina domů z venku nevypadala tak špatně, ale vnitřky mnoha z nich byl zcela zničené. Viděli jsme alespoň jednoho člověka, který se zřejmě nepoučil, který stavěl nový dům na místě starého zcela zničeného zhruba na stejné úrovni jako dříve.

Silnici byly stále ještě plné děr, v příkopech všelijaké trosky donešené velkou vodou a na polích někde stále ještě stála voda. Betonové panely na dálnici č. 75 do USA byly vyšinuty z předchozí perfektní roviny tolik, že v místech jejich styku byl mezi jejich konci svislý rozdíl až několik centimetrů, takže jízda na kole tam byla dosti nepříjemná.