V Praze jsem tentokrat stravil jen asi 24 hodin - v prijemne predvanocni atmosfere. Praha a hlavne Prazanky se zdaji byt stale vice elegantni. Vyber druhu chleba a peciva stale sirsi a chutnejsi. Sortiment ruznych morskych ryb a jinych potvor vetsi nez co jsem kdy videl ve Winnipegu, ktery je bohuzel daleko od vsech mori. Spanelske mandarinky klementinky, ktere byly nabizeny po celych Cechach (i kdyz v nekterych mistech mimo Prahu ponekud horsi namrzle a nahnile kvality) chutnejsi nez jakkekoliv jine citrusove plody, ktere jsem pred tim ochutnal. Dokonce chutnaly i lepe nez uplne cerstve zrale mandarinky, ktere jsem kdysi v hojne mire konzumoval v Japonsku. A uz vubec se nedaji srovnavat s predcasne sklizenymi cinskymi a japonskymi mandarinkami, ktere je nejcasteji mozno koupit ve Winnipegu. (Klementinky nakonec dorazily minuly tyden i do Winnipegu. Byly nabizeny jako spanelske mandarinky, prestoze byly prodavany v puvodnich krabicich, na nichz je napsano "Marocky produkt" a take "Navoskovane citrusove plody". A na te vrstvicce vosku byla po dlouhe ceste z Maroka casto jeste i vrstvicka plisne a sem tam nektera mandarinka byla zcela shnila. Vsak jsou take nabizeny za hodne nizkou cenu. Presto chutnaji skoro stejne dobre jako ty prazske a stale jeste mnohem lepe nez ty podtrzene z Ciny a Japonska.)

Ve srovnani s Prahou je vyber zbozi v Havirove stale dosti zalostny, v nekterych obchodech snad i horsi nez byl cesky prumer 80. let. Rozdil mezi Prahou a zbytkem republiky se zrejme stale prohlubuje, coz se mnohym Prazanum muze libit, ale k dobre atmosfere v celem state to asi moc neprispiva. Mimo Prahu jsem slysel stiznosti na to, ze Praha je zvlastni stat ve state, nebo ze "Prazaci jsou blbi". Pri prevodu auta z jednoho okresu do druheho uz neni treba menit statni poznavaci znacku, takze lide na Morave mohou vlastnit ojeta auta s prazskou SPZ. Je mozno videt takovou znacku doplnenou napisem "Ja nejsu Prazak".

Pres vsechny narky o zdrazovani a pres zpravy o spatne ekonomicke situaci, o lidech bydlicich dlouhodobe v mestke kanalizaci, atd., neni (treba ani v tom velkou nezamestnanosti postizenem Havirove) viditelne nejake zjevne lidske zoufalstvi. Myslim, ze jsem za celou dobu videl jen jednoho zebraka a to blizko Karlova mostu v Praze. Vsude je naopak videt dost psu, jejichz vydrzovani v mestkych bytech uplne zadarmo asi neni. Ale je fakt, ze jsem hodne casu odpocival na poklidnem venkove a nemel cas na nejake socialni vyzkumy.

I na odlehlem Rumbursku panuje i nadale nadprumerna nezamestnanost.

Ve vetsine osobnich vlaku stale jeste netece voda na zachodech a malokdy tam byva toaletni papir, ale existuji uz i perfektne ciste rychliky se zachody vybavenymi papirovymi rucniky a se splachovanim a privodem vody do umyvadla ovladanymi zelene sviticimi spinaci ve stene A na kratkych tratich se objevuji nove pekne vypadajici vagony ruznych typu. Osobni vlaky stale jeste prekonavaji vzdalenost 91 km mezi Prelouci a Prahou za dve hodiny i vice. Minimalne jeden ranni rychlik to vsak uz stihne za pouhou 1 hodinu a 6 minut. A 250 km mezi Ostravou a Pardubicemi urazi rychlik za pouhe asi 3 a pul hodiny. A pri zpozdenem odjezdu vlaky zpozdeni pred prijezdem do cile dohaneji! V Praze je mozno dostat v metru zadarmo stejnojmenny denik, ktery se mimo normalniho zpravodajstvi snazi propagovat hromadnou dopravu.

Vsiml jsem si, ze alespon ve vychodnich Cechach a na severni Morave je mnohem vice jmeli nez v minulosti. Nejen na dubech a jinych lesnich stromech, ale obcas i na stromech ovocnych. Je to snad dusledek nedavneho silneho znecisteni ovzdusi, ktere snizilo obranyschopnost stromu proti cizopasnemu jmeli? Nebo se jedna o nejaky prirozeny prirodni cyklus?

Pesi zona v centru Ostravy je docela prijemne misto. Zadne cichatelne znecisteni vzduchu jsem tam nezaregistroval.

V programech kin je o poznani vetsi procento ceskych filmu nez pred dvema lety. Takze jsem stacil shlednout cele tri nove ceske filmy. Jeden z nich, "Navrat idiota", v novem peknem komornim kine Evald na Narodni tride v Praze. Libil se mi stejne jako i "Pelisky". Ten treti byl "Eliska ma rada divocinu", ze ktereho jsem odesel s dost smisenymi pocity. Byla v nem sice uchazejici hudba a spousta barevnych detailnich zaberu, ale jinak to snad mela byt glorifikace stavu po poziti halucinogennich hub. (A to byl prosim - podle priznani rezisera pred premierou v Havirove - natocen za pomoci statniho prispevku 4 milionu korun. V Kanade by se urcite poskytnuti verejnych penez na film s podobnou tematikou stalo predmetem velke kritiky ze strany casti verejnosti.)

Hudba filmu "Eliska ma rada divocinu" je ve stylu housemusic, o nemz jsem nikdy pred tim neslysel (coz vubec nic neznamena), ale ani moje dcery ho neznaji a zrejme ani nikdo jiny v nasem okoli. Take vsechny webove stranky o housemusic, ktere jsem nasel, byly jen evropskeho nebo israelskeho puvodu (jedna z nich napr. tvrdi, ze housemusic je nikdy nekoncici vyznani lasky). Takze housemusic zrejme vznikla v Evrope a pres Atlantik se zatim nedostala!

Kdyz jsem o tom pak premyslel, neni "Eliska ma rada divocinu" vlastne jen obrazem toho jakym zpusobem se bavi (ubijeji cas) lide, kteri v dnesni dobe maji dost penez, stejne jako treba dnes jiz klasicka a uznavana opereta "Cardasova princezna" od E. Kalmana (jejiz zvlastni rozsirene predstaveni s uvodnim vystupem oslavujicim herecky zivot a s sampanskym pro divaky o posledni prestavce v ostravskem divadle Jiriho Myrona predstavovalo originalni oslavu Silvestra) je v podstate obrazem toho, jak se bavila smetanka doby pred sto lety?

Pro uplnost, v Praze jsem stacil shlednout i Hamleta provedeneho jako muzikal v nove otevrenem divadle u Kalicha v Jungmanove ulici. Jeho jednotlive pisne se dobre poslouchaly, zajimalo by me ale, co by tomu asi rekl Shakespeare?

A kdyz uz jsem u te kultury, v knihkupectvich bylo pred Vanocemi mnoho novych i znovuvydanych zajimavych knih. Mezi nimi i preklad knizecky rozhovoru se slavnym americkym lingvistou a socialnim aktivistou Noamem Chomskym nazvane "Tajnosti, lzi a demokracie", ve ktere se ctenari dostane dosti odlisny pohled na soucasnou americkou skutecnost a nedavnou historii, nez jakou vykresluji velka media. Vydalo nakladatelstvi Votobia. Je to velice uzitecna knizecka pro kazdeho, kdo chce porozumet soucasnemu svetu.

Na vrcholu Lyse hory jsem zazil vanici, za kterou by se ani Manitoba nemusela stydet.

Zabednene a nekdy i vykradene zprivatizovane hotely a zotavovny hyzdici svahy Beskyd jsou vymluvnym svedectvim toho, ze s privatizaci po r. 1989 urcite nebylo vsechno v poradku.

O zemedelstvi si mnoho (vetsina?) obyvatel ceskeho venkova mysli, ze ho snad predchozi porevolucni vlady programove likvidovaly. I muj stryc z jiznich Cech, ktery pres vsechno sikanovani 50. let vydrzel jako jeden z velmi mala rolniku soukrome hospodarit nepretrzite od r. 1948 az do r. 1989, pry tvrdi, ze v necem to pred r. 1989 bylo pro nej snadnejsi nez dnes.

Vubec nechapu, jak to, ze zakony bez postihu umoznily (nebo alespon proc se nikdo nahlas nebouril), aby byvaly funkcionar JZD ziskal do sveho vlastnictvi veskere pozemky a majetek sveho byvaleho druzstva (a snad i casti okolnich), utvoril z toho s.r.o., vypujcil si pro ni asi 100 milionu korun a po nekolika letech neuspesneho hospodareni doma a asi jeste mene uspesne expanzi na urodnou Ukrajinu, vyhlasil bankrot sve firmy, pote co pry prevedl veskera jeji zbyvajici aktiva na svou sestru, takze z tech 100 milionu nemusel (nebude muset) vracet snad ani haler.

Zasobovani potravinami meho zapadleho Ledce vsak rozvijejici se kapitalismus v malem prospel. Jeden z mistnich starsich chataru si tam totiz otevrel obchudek s potravinami, snad hlavne proto, aby mel nejakou cinnost. Stanek je otevreny trikrat tydne a je zasoben mimo jine cerstvym, casto jeste teplym chlebem, ktery majitel osobne vozi z 20 km vzdalenych Pardubic. Moje maminka si pochvaluje, ze tak dobry chleba tam nikdy predtim nebylo mozno koupit. Ceny jsou pritom srovnatelne s cenami supermaketu v okolnich mestech.

Z mnozstvi explicitne nabozenskych katolickych poradu (msi apod.), odvysilanych v ceskem verejnepravnim rozhlase, by se dalo usuzovat, ze v Cechach neni 30% katoliku, ale alespon 99%. Pro srovnani, v kanadskem verejnepravnim radiu CBC jsem snad msi nebo jiny vylozene nabozensky porad jeste nikdy neslysel, prestoze tu Boha mame stale jeste v ustave. Pouze porady o spiritualite a nabozenstvi, ktere se vsak snazi venovat stejne nejruznym duchovnim smerum vcetne ateismu. A knezi jsou v Cechach zrejme stale jeste placeni statem, zatimco v Kanade si je musi vydrzovat verici, kteri jejich sluzeb pouzivaji. Jen pro duchovni a cirkve, ktere se skutecne zabyvaji nejakou dobrocinnosti, existuji jiste danove ulevy (duchovni napr. nemusi platit dane z casti platu, ktera je urcena jako prispevek na bydleni).