David Milgaard z Winnipegu byl v r. 1970 odsouzen na dozivoti za sexualni vrazdu zdravotni sestry Gail Millerove, ktera se stala v Saskatoonu v r. 1969. Vzdycky tvrdil, ze byl nevinen a to i tehdy, kdyz mu pro odmitnuti priznat se k vine bylo zamitnuto predcasne propusteni z vezeni, na ktery ma po jite dobe kazdy narok kdyz se dobre chova a splni jiste podminky. Ve vezeni nakonec stravil 23 let. Byl propusten (omilostnen) pred nekolika lety, kdyz zacalo byt jasne, ze s jeho odsouzenim nebylo neco v poradku. Prislusne urady se ale tvrdosijne branily uznat jeho nevinu oficialne, naridit novy proces. Az do minuleho tydne, kdy byly uverejneny vysledky DNA analyzy starych vzorku, ktere jednoznacne prokazaly, ze Milgaard je nevinen, zatimco jiny hlavni podezrely, Larry Fisher, ktery byl uz v dobe okolo te vrazdy nekolikrat usvedcen ze znasilneni (za coz si take odsedel 23 let), ji ma nejspis na svedomi. Teprve v nedavne dobe byla analyza DNA zkodonalena natolik, ze britska laborator, ktera ji provadela, mohla dospet ke zcela jednoznacnym vysledkum. Srovnavala pri tom spermie, ktere se nasly na spodnim pradle zavrazdene a vzorky krve, poskytnute Milgardem a Fisherem v r. 1992 (kdy se Fisher nemusel vubec jeste bat vysledku, protoze v te dobe nebyla analyza DNA dostatecne prukazna).

Milgard mel v r. 1969 smulu, ze byl 16-tilety hippie, ktery nedokoncil stredni skolu, spachal nejake drobne kradeze, mel problemy s drogami a pritom auto, kterym se dvema kamarady cestoval z Winnipegu do Edmontonu v one osudne noci uvazlo ve snehove zaveji nedalo od mista, kde byla nalezena zavrazdena.

Je to jiz treti hodne diskutovany pripad v nekolika poslednich letech, kdy byla v Kanade prokazana nevina cloveka, ktery byl odsouzen na dlouhou dobu (dozivoti) do vezeni. O Guy Paul Morinovi jsem se uz zminoval v kvetnu. Ten mel to "stesti", ze si ve vezeni odsedel celkem jen nekolik malo let. Pred nim to byl Donald Marshall, Indian z kmene Micmac z Noveho Skotska, ktery byl v r. 1971 odsouzen na dozivoti za vrazdu, kterou nespachal a stravil ve vezeni celkem 11 let, nez byla prokazana jeho nevina. Pak mu v r. 1990 byla priznana kompenzace ve vysi jednoho milionu dolaru, ktera mu bude postupne vyplacena po dobu 30 let.

Ted se bude zase dlouho jednat o tom, jaka kompenzace prislusi Morinovi a Milgaardovi za leta stravena ve vezeni. Problem je v tom, ze zrejme nelze financne vycislit ztratu, kterou utrpel clovek, ktery polovinu sveho zivota (z toho velkou cast sveho mladi) nespravedlive stravil ve vezeni. Bude se jednat o tom, kdo, kdy a jake chyby udelal. Winnipegsky novinar G. Sinclair ve svem vcerejsim clanku vsak tvrdi, ze nejde jen o chyby, ale primo o prestupky (zanedbani urednich povinnosti - misconduct). Hlavni roli ve vsech trech pripadech hraly predsudky. V Marshallove pripade proti Indianum. V Milgaardove proti hippiem. Morin se proste nelibil policii, byl "divny" a bydlel hned vedle zavrazdene holcicky. Dalsi roli hraly krive prisahy, neschopni obhajci, falsovani dukazu, neprofesialni chovani prokuratoru (svedectvi, ktera byla v rozporu s tim, jak videla pripad obzaloba, nebyly obhajcum dany k dispozici) a po vydani nespravnych rozsudku tvrdosijne odmitani ze strany obzaloby, policie a prislusnych vlad priznat chyby a snaha co nejvice oddalovat projednavani zadosti o revizi rozsudku.

Myslim, ze tyto pripady jsou velice vaznym argumentem proti trestu smrti, ktery se po vykonani uz vubec odcinit neda. Ukazuji, ze v jakkemkoliv state, at je jakkoliv demokraticky, ziji jen chybujici lide a je mozno odsoudit nevineho cloveka k tezkym trestum. V mnohych americkych statech skutecne byl na nevinnych lidech odsouzenych za podobnych okolnosti, jake jsou tu popisovany, trest smrti vykonan.