Nedavno jsem psal o Davidu Milgaardovi a dalsich dvou muzich, kteri dohromady stravili 37 let v kanadskych veznicich po odsouzeni za vrazdy, ktere nespachali. Po konecnem dukazu neviny Milgaarda pomoci DNA analyzy se o techto trech znamych pripadech (alespon na chvili) v mediich dost mluvilo. V deniku Winnipeg Free Press se 27. cervence o teto problematice objevil dlouhy clanek zminujici se tez o odhadu, ze by v kanadskych veznicich mohlo mozna byt az dalsich 250 lidi, kteri tam nemaji co delat.

Pripady Marshalla, Morina a Milgaarda jsou positivnim dukazem toho, ze kanadsky justicni system muze selhat, ze v nem obcas muze dojit i k manipulovani s dukazy, k nedbalosti a uspechanosti. To sokovala hodne Kanadanu, kteri jsou od malicka ve skolach vychovani k prilis velkemu sebeuspokojeni - k presvedceni, ze Kanada je ta nejlepsi zeme na svete, kde vsechno funguje temer perfektne, takze je vetsinou ani nenapadne se o tom zkusit presvedcit.

Ve vsech trech uvedenych pripadech policie upravovala nebo vykonstruovala informace, nutila svedky k nepravdivym vypovedim a potlacovala dukazy, ktere by mohly vest ke zprosteni viny obzalovanych. Statni prokuratori byli casto ochotnymi ucastniky nebo spoluautory takovych podvodu. A soudy, ktere nechtely uverit, ze by policie a prokuratori byli schopni takovych neprofesionalnich cinu, casto bleskove zamitaly volani nespravedlive usvedcenych o pomoc. Navzdory temto faktum, neni pro vysetrovani podezreni o nespravedlivych odsouzenich v kanadskem justicnim systemu zatim prilis mnoho mista. Malo z tech, kteri meli neco do cineni s pripady Marshalla, Morina a Milgaarda, je ochotno pripustit, ze to co se stalo temto trem nejznamejsim obetem justice, by mohlo mit systemovy character a ze by ve vezenich mohlo trpet mnohem vice podobne postizenych.

O lidi, kteri tvrdi, ze byli nespravedlive odsouzeni, se zajima hlavne skupinka dobrovolnych "rozlobenych" pravniku, vysetrovatelu a aktivistu, kteri na to nedostavaji zadne finance. Jeden z organizatoru teto skupiny je byvaly boxer Rubin "Hurricane" Carter, ktery sam stravil 19 let ve vezenich statu New York za vrazdu, kterou nespachal. Stoji v cele Association in Defence of Wrongly Convicted (AIDWYC - Asociace pro obranu nespravedlive odsouzenych), ktera ma zakladnu v jeho vlastnim domku pobliz Toronta a snazi se proverovat pravdivost tvrzeni o nevinne, ktera prichazeji z kanadskych veznic.

Davidu Milgaardovi zase pomohl na svobodu duchovni Jim McCloskey z Princetonu v New Jersey, jehoz organizace Centurion Ministries za poslednich 16 let prinesla svobodu 18 lidem, kteri byli v USA a v Kanade odsouzeni k dozivoti nebo k trestu smrti. Jednim z nich byl i Milgaard. V polovine cervence ale McCloskey bezmocne prihlizel jak jeden jeho klient byl popraven ve Virginii, aniz byla vyuzita moznost provest i pro nej DNA test. McCloskey tvrdil "Oni nemeli zajem, protoze se bali pravdy."

Ve Spojenych statech se mnozi dukazy o tom, ze tam bylo odsouzeno mnohem vice nevinnych, nez se komu kdy snilo. McCloskey rika, ze za poslednich 25 let bylo v USA odsouzeno asi 350 lidi k trestu smrti a ze z toho bylo pak vice nez 70, coz je 20%, uznano nevinnymi a osvobozeno. Za predpokladu, ze kanadske soudy jsou dvakrat peclivejsi nez soudy USA, je mozne, ze kazdy desaty kanadsky vezen (v Kanade neni trest smrti) je odsouzen nespravedlive. V Kanade je nyni 2569 lidi odsouzenych k dozivotnimu vezeni. Je tedy mozne, ze vice nez 250 z nich je tam omylem. McCloskey rika, ze tato fakta zatim ale nijak neotrasla virou justice v to, ze nespravedliva odsouzeni jsou jen malymi aberacemi systemu.

Winnipegsky policejni sef si tez mysli, ze nespravedliva odsouzeni jsou velice ridka a neobvykla. Rika, ze vetsina soucasnych vysetrovatelu ma mnohem lepsi vycvik nez drive a je schopna posuzovat kazdy pripad pod mnohem sirsim zornym uhlem. Presto pripousti, ze by se takove pripady mohly, a pravdepodobne budou, opakovat i v budoucnu.