David Milgaard z Winnipegu byl v r. 1970 odsouzen na dozivotí za sexuální vrazdu zdravotní sestry Gail Millerové, která se stala v Saskatoonu v r. 1969. Vzdycky tvrdil, ze byl nevinen a to i tehdy, kdyz mu pro odmítnutí priznat se k vinë bylo zamítnuto predçasné propustëní z vëzeni, na který má po jité dobë kazdý nárok kdyz se dobre chová a splní jisté podmínky. Ve vëzení nakonec strávil 23 let. Byl propustën (omilostnën) pred nëkolika lety, kdyz zaçalo být jasné, ze s jeho odsouzením nebylo nëco v porádku. Príslusné úrady se ale tvrdosíjnë bránily uznat jeho nevinu oficiálnë, narídit nový proces. Az do minulého týdne, kdy byly uverejnëny výsledky DNA analýzy starých vzorkû, které jednoznaçnë prokázaly, ze Milgaard je nevinen, zatímco jiný hlavní podezrelý, Larry Fisher, který byl uz v dobë okolo té vrazdy nëkolikrát usvëdçen ze znásilnëní (za coz si také odsedël 23 let), ji má nejspís na svëdomí. Teprve v nedávné dobë byla analýza DNA zkodonalena natolik, ze britská laborator, která ji provádëla, mohla dospët ke zcela jednoznaçným výsledkûm. Srovnávala pri tom spermie, které se nasly na spodním prádle zavrazdëné a vzorky krve, poskytnuté Milgardem a Fisherem v r. 1992 (kdy se Fisher nemusel vûbec jestë bát výsledkû, protoze v té dobë nebyla analýza DNA dostateçnë prûkazná).

Milgard mël v r. 1969 smûlu, ze byl 16-tiletý hippie, který nedokonçil strední skolu, spáchal nëjaké drobné krádeze, mël problémy s drogami a pritom auto, kterým se dvëma kamarády cestoval z Winnipegu do Edmontonu v oné osudné noci uvázlo ve snëhové závëji nedalo od místa, kde byla nalezena zavrazdëná.

Je to jiz tretí hodnë diskutovaný prípad v nëkolika posledních letech, kdy byla v Kanadë prokázána nevina çlovëka, který byl odsouzen na dlouhou dobu (dozivotí) do vëzení. O Guy Paul Morinovi jsem se uz zmiñoval v kvëtnu. Ten mël to "stëstí", ze si ve vëzení odsedël celkem jen nëkolik málo let. Pred ním to byl Donald Marshall, Indián z kmene Micmac z Nového Skotska, který byl v r. 1971 odsouzen na dozivotí za vrazdu, kterou nespáchal a strávil ve vëzení celkem 11 let, nez byla prokázána jeho nevina. Pak mu v r. 1990 byla priznána kompenzace ve výsi jednoho miliónu dolarû, která mu bude postupnë vyplácena po dobu 30 let.

Ted se bude zase dlouho jednat o tom, jaká kompenzace príslusí Morinovi a Milgaardovi za léta strávená ve vëzení. Problém je v tom, ze zrejmë nelze finançnë vyçíslit ztrátu, kterou utrpël çlovëk, který polovinu svého zivota (z toho velkou çást svého mládí) nespravedlivë strávil ve vëzení. Bude se jednat o tom, kdo, kdy a jaké chyby udëlal. Winnipegský novinár G. Sinclair ve svém vçerejsím çlánku vsak tvrdí, ze nejde jen o chyby, ale prímo o prestupky (zanedbání úredních povinností - misconduct). Hlavní roli ve vsech trech prípadech hrály predsudky. V Marshallovë pripadë proti Indiánûm. V Milgaardovë proti hippiem. Morin se prostë nelíbil policii, byl "divný" a bydlel hned vedle zavrazdëné holçiçky. Dalsí roli hrály krivé prisahy, neschopní obhájci, falsování dûkazû, neprofesiální chování prokurátorû (svëdectví, která byla v rozporu s tím, jak vidëla prípad obzaloba, nebyly obhajcûm dány k dispozici) a po vydání nesprávných rozsudkû tvrdosíjné odmítání ze strany obzaloby, policie a príslusných vlád priznat chyby a snaha co nejvíce oddalovat projednávání zádostí o revizi rozsudkû.

Myslím, ze tyto prípady jsou velice vázným argumentem proti trestu smrti, který se po vykonání uz vûbec odçinit nedá. Ukazují, ze v jakkémkoliv státë, at je jakkoliv demokratický, zijí jen chybující lidé a je mozno odsoudit neviného çlovëka k tëzkým trestûm. V mnohých amerických státech skuteçnë byl na nevinných lidech odsouzených za podobných okolností, jaké jsou tu popisovány, trest smrti vykonán.