Nedávno jsem psal o Davidu Milgaardovi a dalsích dvou muzích, kterí dohromady strávili 37 let v kanadských vëznicích po odsouzení za vrazdy, které nespáchali. Po koneçném dûkazu neviny Milgaarda pomoci DNA analýzy se o tëchto trech známých prípadech (alespoñ na chvíli) v médiích dost mluvilo. V deníku Winnipeg Free Press se 27. çervence o této problematice objevil dlouhý çlánek zmiñující se tez o odhadu, ze by v kanadských vëznicích mohlo mozná být az dalsích 250 lidí, kterí tam nemají co dëlat.

Prípady Marshalla, Morina a Milgaarda jsou positivním dûkazem toho, ze kanadský justiçní systém mûze selhat, ze v nëm obças mûze dojít i k manipulováni s dûkazy, k nedbalosti a uspëchanosti. To sokovala hodnë Kanadanû, kterí jsou od maliçka ve skolách vychování k prílis velkému sebeuspokojení - k presvëdçení, ze Kanada je ta nejlepsí zemë na svëtë, kde vsechno funguje témër perfektnë, takze je vëtsinou ani nenapadne se o tom zkusit presvëdçit.

Ve vsech trech uvedených prípadech policie upravovala nebo vykonstruovala informace, nutila svëdky k nepravdivým výpovëdím a potlaçovala dûkazy, které by mohly vést ke zprostëní viny obzalovaných. Státní prokurátori byli çasto ochotnými úçastníky nebo spoluautory takových podvodû. A soudy, které nechtëly uvërit, ze by policie a prokurátori byli schopní takových neprofesionálních çinû, çasto bleskovë zamítaly volání nespravedlivë usvëdçených o pomoc. Navzdory tëmto faktûm, není pro vysetrování podezrení o nespravedlivých odsouzeních v kanadském justiçním systému zatím prílis mnoho místa. Málo z tëch, kterí mëli nëco do çinëní s prípady Marshalla, Morina a Milgaarda, je ochotno pripustit, ze to co se stalo tëmto trem nejznámëjsím obëtem justice, by mohlo mít systémový character a ze by ve vëzeních mohlo trpët mnohem více podobnë postizených.

O lidi, kterí tvrdí, ze byli nespravedlivë odsouzeni, se zajímá hlavnë skupinka dobrovolných "rozlobených" právníkû, vysetrovatelû a aktivistû, kterí na to nedostávají zádné finance. Jeden z organizátorû této skupiny je bývalý boxér Rubin "Hurricane" Carter, který sám strávil 19 let ve vëzeních státu New York za vrazdu, kterou nespáchal. Stojí v çele Association in Defence of Wrongly Convicted (AIDWYC - Asociace pro obranu nespravedlivë odsouzených), která má základnu v jeho vlastním domku poblíz Toronta a snazí se provërovat pravdivost tvrzení o nevinnë, která pricházejí z kanadských vëznic.

Davidu Milgaardovi zase pomohl na svobodu duchovní Jim McCloskey z Princetonu v New Jersey, jehoz organizace Centurion Ministries za posledních 16 let prinesla svobodu 18 lidem, kterí byli v USA a v Kanadë odsouzeni k dozivotí nebo k trestu smrti. Jedním z nich byl i Milgaard. V polovinë çervence ale McCloskey bezmocnë prihlízel jak jeden jeho klient byl popraven ve Virginii, aniz byla vyuzita moznost provést i pro nëj DNA test. McCloskey tvrdil "Oni nemëli zájem, protoze se báli pravdy."

Ve Spojených státech se mnozí dûkazy o tom, ze tam bylo odsouzeno mnohem více nevinných, nez se komu kdy snilo. McCloskey ríká, ze za posledních 25 let bylo v USA odsouzeno asi 350 lidí k trestu smrti a ze z toho bylo pak více nez 70, coz je 20%, uznáno nevinnými a osvobozeno. Za predpokladu, ze kanadské soudy jsou dvakrát peçlivëjsí nez soudy USA, je mozné, ze kazdý desátý kanadský vëzeñ (v Kanadë není trest smrti) je odsouzen nespravedlivë. V Kanadë je nyní 2569 lidí odsouzených k dozivotnímu vëzení. Je tedy mozné, ze více nez 250 z nich je tam omylem. McCloskey ríká, ze tato fakta zatím ale nijak neotrásla vírou justice v to, ze nespravedlivá odsouzení jsou jen malými aberacemi systému.

Winnipegský policejní séf si téz myslí, ze nespravedlivá odsouzení jsou velice rídká a neobvyklá. Ríká, ze vëtsina souçasných vysetrovatelû má mnohem lepsí výcvik nez dríve a je schopna posuzovat kazdý prípad pod mnohem sirsím zorným úhlem. Presto pripoustí, ze by se takové prípady mohly, a pravdëpodobnë budou, opakovat i v budoucnu.