Nedávno jsem psal o tom jak nejstarší albertská radiová stanice CKUA, která fungovala jako veřejná, osvětová, reklamy nevysílající stanice, musela kvůli nedostatku finančních prostředků ukončit činnost. Nyní se objevila zpráva, že šéfová této stanice, jakási paní Hinchliffeová, si platila neúměrně vysoký plat - $146000 ročně. Navíc si účtovala dalších $10000 za běžná vydání (jídlo, zábava, benzín) a protože měla trvalé bydliště v Calgary, CKUA ji také přispívala $6000 na ubytování v Edmontonu. Pro srovnání, plat albertského premiéra činí pouhých $115000. Příznivci stanici byli touto zprávou šokováni. Paní Hinchliffeová ale zatím tvrdí, že zpráva není pravdivá, že její plat byl v souladu s vládou schválenou částkou ve výši asi $85000.

Zdá se, že toto je dosti typický jev v současné éře úsporných opatření probíhajících ve všech možných sférách života ve snaze zlikvidovat deficit v rozpočtu nejrůznějších kanadských vlád. Snížení přídělu peněz řeší např. šéfové školských správ či členové vedení nemocnic nejrůznějšími úspornými opatřeními a když to jinak nejde, tak neváhají propouštět zaměstnance, ale to, že by si mohli třeba jen o něco snížet i svoje spíše nadprůměrné platy, je snad ani nenapadne. Raději, jak se zdá, nechají organizaci, kterou vedou, padnout. I v soukromých podnicích lze najít podobné tendence.

V Japonsku to dělají (nebo alespoň pred šesti lety ještě dělali) právě naopak. Když je nějaká organizace či podnik v nesnázích, nejprve si vždycky sníží platy vrchní vedení a pak jde teprve požadovat podobné oběti na svých podřízených postupně odshora dolů.