Jaro 1997 v Manitobě - část 6

31. 5.   Tak už tady máme letní vedra! Ve čtvrtek vystoupila teplota až na 26oC a včera (v pátek) na 29oC. Od zmizení posledních zbytků sněhu do plného léta to trvalo jen jeden týden! Včera odpoledne, když jsme se vraceli z práce, jela proti nám poprvé v tomto roce téměř nepřetržitá řada aut s Winnipežany, kteří vyráželi do svých chat ve Whiteshellském parku. Skoro všechny stromy už se tu zelenají, tráva je pěkně vysoká a farmáři (tam, kde nebyly záplavy) si pochvalují, že jsou s polními pracemi dokonce o týden napřed než byli vloni. Přes ty spousty sněhu v zimě je prý dost sucho. V sousedním Ontariu nedaleko města Timmins už zase bojují s velkým lesním požárem, který zuří příliš blízko města - vodní bombardéry tam teď nepřetržitě vrhají vodu na hořící les, aby zastavily postup požáru směrem k městu.

Manitobská povodeň století vstoupila do "byrokratického stádia". Většina poškozených teď čeká na příchod úředních odhadců škod, kteří určí, co se zcela odepíše a co je možno opravit a jak velkou finační pomoc dostanou a kdy. Před tímto úředním výkonem není možno zahájit opravy či odstranění zničených budov. Lidé si stěžují, že jim už čekání začíná jít na nervy - nejprve čekali na příchod povodně, pak na to až opadnou vody (někde ještě stále opadávají), a teď zase na příchod úředních odhadců, kteří mají samozřejmě plné ruce práce.

Když akutní nebezpečí pominulo, ani lidé v Manitobě už nejsou tolik ochotni pracovat zadarmo. Přes opětovné vyzvy městské ZzK se nenašlo dost dobrovolníků na likvidaci provizorních hrází a tak nakonec město najalo více než za půl miliónu dolarů soukromé firmy, které tu práci udělají. Tyto firmy pak zaměstnají každého, kdo si chce přivydělat pár dolarů.

2. 6.   Včera se teplota vyšplhala až na 31oC, což vedlo k velmi prudkým bouřkám noc předtím a pak opět včera navečer, kdy blesky bičovaly v rychlém sledu oblohu a během krátké doby napršelo 2,5 cm vody. Mezitím bylo ale dost příjemně, stačil jsem se s dcerami podívat na slavné manitobské úžovky, prověřit, jestli vesnice jménem Komarno, která se nachází ve stejné oblasti, má něco společného se slovenským Komárnem (nemá, založili ji v r. 1904 přistěhovalci z Ukrajiny ještě v úplné pustině na území bývalé Novoislandské republiky, kterou na západním břehu jezera Winnipeg založilo v r. 1876 asi tisíc přistěhovalců z Islandu mimo území tehdejší Manitoby; o deset let později byla tahle republika anektována Manitobou a osídlena Ukrajinci a Němci; dodnes je ale město Gimli na břehu jezera Winnipeg jediné místo mimo Islandu, kde někteří lidé mluví islandsky), a třikrát si po dobu několika desítek vteřin zaplavat v zatím ještě zcela ledovém jezeře Winnipeg, na jehož pobřeží to vypadá jako u Baltického moře, které je tak rozsáhlé, že často není vidět druhý břeh, takže iluze Baltického moře je dokonalá.

Lesních požárů zapálených blesky už zuří několik v Ontariu i Britské Columbii (B.C.). V B.C. teprve začíná naplno tát sníh ve Skalistých horách a na řadě řek tam pokračují záplavy.

8. 6. (neděle)   Ve čtvrtek klesla teplota na "pouhých" 19oC a už se nám tu hned zdálo, že je zima (všechno je relativní, není to tak dávno, kdy se nám zdálo, že je velké vedro, když teplota vystoupila, od v současné době naprosto nepředstavitelných hloubek jako je -20 nebo -30oC, téměř k nule!). Od pátku už je zase teplo a o víkendu teploměr opět šplhá až ke 30oC. Mám obavy, že v takovém počasí sem asi budu psát poněkud řídčeji než v zimě .

Moje dvě dcery dostaly přes léto práci v tzv. Green Team (zeleném týmu), což jsou pracovní příležitosti vytvářené winnipegskou radnici pro studenty. Letos takto dostalo letní práci mnohem více studentu než je obvyklé, protože bude ještě dlouho potřeba uklízet po nedávné povodni. Nejmladší dcera Zuzana chodí do střední školy, takže může zatím pracovat jen večer od 4 do 8 hodin každý den po škole - zatím tam stále ještě odklízejí pytle s pískem z provizorních hrází - je to dost těžká práce, obtížnější než předchozí stavení hrází. Evě už skončil semestr před pár týdny a tak pracuje celý den - zatím opravovali nějaký kostel a domky a kůlny starým nemohoucím lidem (tímto způsobem radnice dává granty různým potřebným jednotlivcům a organizacím - místo peněz jim pošle již zaplacené levné studenské pracovní síly, aby jim provedly nejrůznější práce). Jinak se Green Team zabývá hlavně vysazováním nových stromů a celkovou udržbou městských parků a prostranství - odtud původ jména tohoto pragramu. Studentům tam zase tak moc neplatí, je to např. ale asi o 20% více než kolik si vydělají třeba v Pizza Hut pečením a prodávaním pizzy po večerech během školního roku.

Obě dcery byly minulý týden krátce po sobě v práci okradeny zřejmě od svých spolupracovníků (což jsou studenti/děti z celého Winnipegu, naprostou většinu z nich dříve neznaly). Byly to zcela nezávislé incidenty na úplně jiných pracovištích. Evě se ztratily z peněženky důvěřivě odložené v tašce někde na pracovišti všechny peníze (bylo to jen 23 dolarů, za to se toho moc nakoupí, ale pro mládež to může být dost peněz) a Zuzaně zase dva zlaté prstýnky, které si po odchodu ze školy také schovala do volně odloženého ruksaku (opět, nijak moc drahé, ale měla je moc ráda). Tak byly obě dost rozladěné nad tím, že se nedá cizím dětem věřit. Navíc jim ve stejnou dobu v noci někdo rozbil okno auta zaparkovaného u domu. Byl to zřejmě jen akt vandalizmu nějakých nudících se (nebo závidicích?) dětí, protože se z auta jinak nic neztratilo (kromě běžné výbavy v něm ovšem nic nebylo).

I ve Winnipegu je už asi moc chudých rodin a tedy i dost mládeže, jejíž perspektivy nejsou moc růžové (proto je tu taky tolik pouličních mládežnických gangů, o nichž jsem se zmiňoval jinde, o kterých se pořád píše, které jsem naštěstí zblízka někde v akci zatím ještě nikdy neměl tu čest poznat, asi nechodím do příslušných ulic, takže je vidět, že průměrného občana se tyto problémy zatím zase tak moc nedotýkají). Aby se problém nezhoršoval, chtělo by to ale nějak zajistit, aby děti netrpěly za neschopnost nebo nemohoucnost svých rodičů, aby měly alespoň ty nejzákladnější podmínky při startu do života všechny stejné. Poslouchal jsem kdysi v rádiu interview s chudou maminkou, která říkala, že se strašně snažila vychovat svoje (asi tři) děti k poctivosti, že ale ať se snažila jakkoliv, nebyla schopna vydělat víc peněz než na uspokojení jejich základních potřeb, že ale nikdy nebyla schopná jim třeba koupit jízdní kola. Pak se jednoho dne stalo, že jeden syn už nemohl přenést přes srdce, že jeho spolužáci kola mají a on ne a tak si prostě nějaké ukradl. Od toho pak už byl jen krůček k jeho dlouhodobé "kariéře" drobné zločinosti.

Podle mne není zdravé, když se ve společnosti vytvoří příliš velké majetkové rozdíly, způsobené větším rozdílem v platech než kolik odpovídá vynaloženému úsilí. Jen několik málo géniů udělá pro společnost takové služby (třeba nějakým objevem nebo vynálezem), aby si zasloužili miliónové odměny. Rád bych vědel, jestli třeba šéfové velkých amerických společností opravdu vydávají 250 i vícekrát větší pracovní úsilí něž jejich dělníci, jak by to vyplývalo z rozdílu jejich platů. Pak se stejně musí zavírat před chudými lidmi do různých ghet pro bohaté (ohrazených střežených čtvrtí s přístupem pouze pro jejich obyvatele) a nemohou se volně pohybovat kam se jim zachce, což je něco, co mě osobně vůbec neimponuje - vyměnit svobodu pohybu za bohatství. V New Yorku byl právě před týdnem zavražděn 31letý syn šéfa mediálního koncernu Time Warner, který si sice vybral kariéru prostého občana - nadšeného učitele angličtiny, který věnoval svým studentům i spoustu volného času a žil v malém prostém bytě, před několika týdny se ale svým studentům neprozřetelně svěřil, kdo je jeho otcem. Zřejmě jeden z nich ho v jeho bytě mučil dokud z něj nedostal kód jeho bankomatu, protože předpokládal, že musí být díky otci velmi bohatý, šel si nejprvě ověřit, zda je kód spravný, pak se vrátil učitele zastřelit a zmizel.

Jinak se tu ale objevila zpráva, že v USA registrují poslední dobou dost velký pokles zločinnosti. Že by jejich přístup udělování hojných a dlouhých (nedávno tam byl odsouzen na 18 let do vězení mladík, který při neúspěšné loupeži předstíral, že má pod kabátem namířenou pistoli, ve skutečnosti to byl jen neškodný banán; soudce vysoký rozsudek odůvodnil tím, že svým činem přispěl k vytváření celkové atmosféry strachu ve společnosti) trstů vězení snad přece jen byl učinný? I když i tam v některých státech se snaží zavádět alternativní tresty. Zpráva o poklesu zločinosti se vůbec nezabývala příčinami poklesu.

I v Québecu je 30oC a dnes tam hoří 70 lesních požáru, z toho polovina byla včera zapálena blesky.

Dneska už se dalo vydržet ve vodě prakticky neomezeně dlouho, alespoň v jednom menším jezeře "evropských" rozměrů kousek na východ od Winnipegu. Velké jezero Winnipeg bude nejspíš pořád ještě studené, ale nevím to jistě, dnes jsem tam nebyl. Zato jsem objevil pamětní desku se jmény prvních asi 10 Poláků v Manitobě, kteří sem přišli mezi úplně prvními evropskými zemědělskými usedlíky v r. 1817. Předtím se po Manitobě (a i po končinách ležících na západ odtud) potulovali jen francouzští lovci, kteří si s oblibou brali za ženy Indiánky a dali tak vznik národu Métisů (míšenců), hodně jehož příslušníku je dnes prakticky k nerozeznání od "obyčejných" bělochů, maji však stále svoje organizace a vyjednávají s federální vládou nezávisle na Indiánech.

11. 6.   Vedra kolem +30o pokračují. V Manitobě, Ontáriu i Quebeku hoří lesy. V Manitobě už bylo letos celkem 134 lesních požárů, v nichž celkem shořelo 3365 ha lesa. Největší požár na ploše 2200 ha stále ještě nebyl uhašen. Kromě něj teď právě hoří ještě 17 dalších lesních požárů. Podobná je situace v Ontáriu. Nejhorší je to letos v Quebeku, kde už shořelo 31 tisíc ha lesa, několik obcí muselo být zcela evakuovano, protože se nacházejí příliš blízko u hořících lesů, a desítky požárů tam stále pokračují.

14. 6. (sobota)   Perfektní počasí pokračuje, i když dnes bylo občas zamračeno a spadlo pár kapek deště a zítra se má mírmě ochladit. Přes všechna očekávání zatím není moc komárů. Vody tady bylo letos hodně, ale naštěstí se hodně rychle pohybovala, což není pro vývoj komárů dobré. A teď je sucho, což se komárům také nelíbí. Ve Winnipegu se navíc letos podařilo zničit téměř všechny komáry v larvím stádiu aplikováním příslušných prostředků na všechny stojaté vodní plochy v okolí, o nichž je známo, že jsou oblíbenou líhní komárů. Zatím se zdá, že letos ani nebude potřeba po Winnipegu rozprašovat protikomáří prostředky, čemuž se říká fogging (mlžení). Přes to všechno je tu i teď možno být od komárů docela pěkně poštípán, pokud se člověk nachází ve vhodné době na vhodném místě. Ale proti některým minulým létům, kdy komáří bodali jako zběsilí (v době západu slunce rychlosti asi 1 bodnutí za vteřinu) je tu teď prostě úplná idyla.

Díky suchu ovšem stále zuří po Kanadě desítky lesních požárů, z nichž dost je už alespoň "pod kontrolou", což většinou znamená, že se kolem požáru podařilo vytvořit pás země (např vykácením stromů nebo i kontrolovaným vypalováním suché trávy a drobného porostu), přes který by požár neměl přeskočit.

Dcera Zuzana hlásila další incident v sousedním Green Teamu - pár kluků tam vykrádalo domy, na nichž nebo v blízkosti nichž jejich pracovní skupina pracovala. Majitelé si stěžovali, viníci byli zjištěni, samozřejmě vyhozeni z práce, obviněni z krádeže a čeká je soudní proces. Zuzana řikala, že se vůbec nejednalo o potřebné kluky, že byli jen blbí.

Shodou okolností winnipegská policie zahájila ve čtvrtek, mnohem rozsáhlejší než kdy předtím patrolování malé oblasti ve středu města, kde se stává většina winnipegských zločinů. Až do čtyř do rána je tam teď neustále možno vidět policisty pěší, na kolech i v označených i neoznačených autech, kteří prověřují každou podezřele vypadající osobu a za dva dni již provedli několik desítek zatčení (jestli všechny nekalé živly budou dlouhodobě chodit úderem čtvrté ráno spolu s policií spát, mi není zcela jasné).

Mimo tuto část města je tady teď život docela idylický. Ve čtvrtek tu byl velký koncert pod širým nebem legendární irské skupiny U2, kterého se zúčastnilo asi 45 tisíc diváků. Dneska začíná týdenní jazzový festival (kde bude jazz ve skutečnosti v menšine", dnešní úvodní den byl zcela ve znamení blues), jehož koncerty se konají na mnoha místech ve městě, pod širým nebem (zadarmo) i za vstupné na různých scénách a v klubech. Ve Winnipegu jsou snad desítky divadel různých velikostí, v nichž se brzo bude také konat festival malých alternativních divadel kanadských i zčásti zahraničních, při němž se na každé scéně sehraje pět až deset různých představení denně.

Kanada byla opět OSN vyhodnovena jako země, kde se nejlépe žije z celého světa. Kritériem jsou podmínky pro rozvoj člověka. Byla však letos též trochu pokárána za to, že má příliš mnoho chudých dětí ve srovnáni s jinými vyspělými zeměmi.

Rozhovory o vyřešení sporu s USA o lov pacifických lososů se konečně naplno rozbíhají snad už v konstruktivním duchu.

Nahá ženská prsa už dorazila i do Winnipegu v mírně praštené akci pořádané jednou místní radiovou stanicí, při níž měly ženy nahoře bez pochodovat městem jako úvod diskuze o této otázce. Dostavily se na ni jen dvě ženy (asi 40 a 65 let), které se do půl těla odhalené za asistence asi stovky zvědavých mužských nakonec proplížily k sídlu oné radiové stanice opuštěnými postranními uličkami.

Na parkovišti u mého pracoviště v lesích u Pinawy prý již mnohokrát zaměstnance obtěžoval nějaký drzý medvěd. Já ho zatím neviděl, ale byli jsme před ním včera varováni a jeho odstranění bylo objednáno u Ministerstva pro přírodní zdroje.

Do Winnipegu přiletěl na pracovní návštěvu ukrajinský ministerský předseda Pavlo Lazarenko. Jeho přivítání se účastnil i jeho vzdálený bratranec, winnipežský městský radní Harry Lazarenko. Manitoba má s Ukrajinou čilé styky, protože polovina (tj. půl miliónu) Manitobanů je ukrajinského původu.

Už dávno jsem sem nenapsal žádný článek, protože jsem celý týden místo toho bojoval se svým zánovním počítačem, který si najednou postavil hlavu a odmítal správně zobrazovat různé fonty (True Type Fonts) v několika programech a nakonec některé z těch programů ani nechtěl provádět. Na Internetu jsem zjistil, že podobné problémy s Windows 95 měli i jiní lidé, vyzkoušel jsem už spousty triků, které jiným lidem v podobné situaci pomohly, ale výsledek stále ještě není zcela uspokojivý. Někdy se zdá, že Microsoft Windows jsou snad opravdu jednou z největších metel, které na lidstvo dopadly. V každém okamžiku se nejspíš milióny lidí na celém světě potýkají s podobnými pseudoproblémy jako já s těmi fonty místo toho, aby dělali něco užitečného. Milióny sekretářek rozesílají desítky miliónů oznámení napsaných v Microsoft Word, které třeba obsahují jen pár vět užitečné informace, které jsou však obaleny mnohonásobně více bajty formátovacích příkazů, kterými si pak mnoho příjemců zaplácává pevné disky .... To všechno snad jen proto, aby se lidé nemuseli učit syntax několika (málo desítek) příkazů operačního systému, které jsou přitom většinou mnohem průhlednější než některá neprůstřelná grafická rozhraní.

18. 6.   Tento týden je tu opět chladněji, zamračeněji a občas prší.

V pondělí byl vidět kouř jakéhosi menšího lesního požáru i nedaleko Winnipegu. Velké požáry zamlží svým kouřem a jemně rozptýlenými sazemi krajinu i stovky kilometrů daleko. Skrz takovou všudypřítomnou kouřovou clonu pak všechno vypadá poněkud neskutečně. Kdysi jsme to zažili u jezera Okanagan v centru Britské Columbie. Letos už v Kanadě stačilo vzplanou několik stovek lesních požárů, jen v samotném Ontáriu asi 430.

Vysoko na severu nad polárním kruhem na ostrově Ellesmere padá už několik let v tuto dobu dosti jedovatý déšt, který se vyznačuje vysokým obsahem rtuti. Směry vzdušných i mořských proudů jsou bohužel takové, že nejrůznější látky znečišťující životní prostředí se hromadí vysoko na severu třeba v tělech zvířat, která loví Inuiti (Eskymáci), kteří sami k tomutu znečišťování nepřispívají.

Včera večer mi volala jedna známá (spolujezdkyně z Bike Atlanta), že pokud si chci popovídat česky, mám jí přijít navštívit. Sebrala totiž někde u kraje Winnipegu dva stopaře z České republiky, kteří prý neštastně stáli ve směru do centru města, kde nikdo nikdy stopaře nebere a vzala je domů na noc. Byli to prý vůbec první stopaři, které v životě svezla. Jednalo se o dva mladíky z Olomouce, kteří v pátek po příletu do Toronta vyrazili stopem na západ a chtěli by pozítří už být v Calgary, což se jim může i podařit, pokud je manžel té mé známé opravdu dopravil dnes brzo ráno na západní konec města jak včera plánoval.

19. 6.   Dnes tu dost lilo a blesky létaly všemi směry.

V těsném okolí mého pracoviště se vyskytují alespoň dvě medvědice s mladými, jedna má dvě medvíďata a druhá čtyři. Pastí na medvědy je málo, jsme až na dvacátém místě v pořadí na odchyt našich medvědů.

Na CBC stereo (což je "druhý" celostátní pořad kanadského státního rádia na VKV) dnes večer kromě krásného džezu natočeného včera na našem winnepežském festivalu hráli hodně české hudby: např. skladby Jana Dismase Zelenky (přiznávám, že jsem to jméno dříve nejspíš neslyšel, je o něm ale možno najít informace na Internetu: žil v letech 1679 až 1745, narodil se v Lounovicích u Prahy a po většinu svého života působil jako dvorní hudebník v Drážďanech), Josefa Suka a celou hodinu skladby Bohuslava Martinů.

20. 6.   Podle rádia a novin bylo včera v západní Manitobě dokonce tornádo. Žádná poranění ani škody na majetku nebyly hlášeny. V průměru je v Manitobě devět tornád ročně.

V pondělí se na své kanadské poddané přijede na deset dní podívat naše královna s manželem princem Filipem. Zúčastní se oslav pětistého výročí objevení Newfoundlandu (Nově nalezené země) Johnem Cabotem. U příležitosti tohoto výročí byla postavena replika lodi, na které Cabot New founde landes objevil. Ta se právě teď plaví s posádkou asi 15 lidí z Anglie do St. John's na Newfoundlandu, kam by měla dorazit právě na zahájení oslav. Moc dokumentů o Cabotovi a jeho lodi se nezachovalo (po nějakou dobu byly i pochybnosti, jestli nějaký Cabot vůbec existoval), takže ta replika nemusí být úplně věrná. Princ Filip zavítá i k nám do Manitoby podívat se na tu paseku, která tady na jihu zůstala po povodni.

Zítra oficiálně začíná léto, tak abych snad tohle povídání skončil a případně vymyslel něco jiného, jako například "Léto 97"?

Všem přeji co nejhezčí léto.

22. 6.   Nakonec přece jen ještě přidávám pár řádků: V létě se tady nejspíš nic moc mimořádného dít nebude. Mělo by tu být alespoň dva měsíce většinou celkem pěkné počasí. Jediná kalamita, která nás tu může potkat je snad jen hodně komárů. Takže se tady v nejbližší době pokračování tohodle zpravodajství deníkového typu nejspíš neobjeví. Stejně jsem to většinou psal moc narychlo a neměl jsem ani čas si to po sobě pořádně přečíst - teď dodatečně z hrůzou zjišťuji, že v tom byla spousta gramatických a slohových chyb. Jinak mám v zásobě ještě spoustu námětů na články o Kanadě i Japonsku, které budou i nadále pomalu přibývat v "pravidelné" měsíční nabídce.

Úplně na konec na konkrétním případě Rema, o němž jsem se již mnohokrát zmiňoval, připomenu, že ne všichni v jižní Manitobě se letos budou v klidu radovat z léta. Remo si původně myslel, že po povodni, která je v Ste. Agathe obzvláště těžce postihla, bude stačit vyklidit basement (sklep) a vyměnit tam elektroinstalaci, topení a další spotřebiče. Pak ale objevil velké trhliny v základech. Nechal si prohlédnout domek od stavebního inženýra, který si myslí, že bude třebat provést rozsáhlé opravy nebo dokonce postavit nový domek. Teď čeká na na oficiálního vládního inspektora (odhadce škod) jako ostatní podobně postižení, jak jsem o tom psal už dříve, aby jim zřejmě řekl totéž a hlavně jim sdělil jakou pomoc mohou očekávat a co tedy s domkem podniknout. Remo si zatím nechal udělat odhad na to, kolik by stála přestavba basementu, kolik postavení úplně nového domku a jako třetí možnost očekává, že by vláda mohla od něj poškozený domek odkoupit za nějakou odhadní cenu. A hlavně si najal malý řadový domek ve Winnipegu, kam se s Lai Chun prozatím odstěhovali než se jejich situace v Ste. Agathe nějak vyřeší.