Jedna z indiánkých legend o stvoření světa | 17. 5. 1998 |
V posledním čísle kanadského časopisu Equinox je článek o wolverines. Zatím jsem nezjistil, jak se česky wolverinám řiká (25. 5.: už to vím: rosomáci). Jejich latinské jméno je gulo gulo, což znamená nenažranec. Je to největší na souši žijící člen z rodu lasičkovitých (Mustelidae - do něhož patří i mořská vydra, která je ještě větší). Wolveriny jsou dlouhé asi jeden metr a váží v dospělosti kolem 12 kilogramů. Podobně jako medvědi potřebují ke svému životu velké teritorium - jediné zvíře okupuje plochu asi 600 km2 a při svých toulkách za obživou (hlavně hledání mršin) urazí denně až 60 kilometrů. Jsou velice plaché. Třeba máma s mladými při kontaktu s jakýmikoliv stopami přítomnosti člověka hned své malé odstěhuje jinam. Proto je velice težké je v přírodě potkat a málo se o nich doposud vědělo. Teprve v poslední době jsou předmětem systematického studia, jemuž je věnovám zmíňený článek.
Dříve obývaly celou severní Ameriku, ale první evropští usedlíci je nemilosrdně hubili (ani lasičky v Evropě nejsou moc oblíbené) a tak při své výše zmíněné plachosti dnes žijí jen na západě a severu Kanady a na Aljašce (a také ve Skandinávi a na Sibiři). Např. Michigan má oficiální přezdívku The Wolverine State, ale už dávno v něm nežije ani jedna wolverina. Něco o životě tajemných wolverin je možno najít i online. A nějaké obrázky na hlavní stránce oné nadace.
O wolverinách se odjakživa vypravovalo spousta skazek. Často jim byly přisuzovány nadpřirozené síly. Byly považovány za démony skázy (snadno se prohryžou kde čím), v legendách Indiánů severu hráli roli škodolibých šprýmařů tak jako havrani na severním pacifickém pobřeží a kojoti na jihozápadě. Algonquinové nazývali wolverinu zlým duchem. Indiáni Dené si o ní mysleli, že jim krade malé děti a vykrmuje si je jako zdroj pozdější potravy.
Domorodci z Labrádoru si vyprávějí tuto legendu o stvoření světa:
Legend o stvoření světa nebo o původu lidí asi bylo tolik jako různých
kmenů. Např Pinawa, kde pracuji, je jen několik desítek kilometrů vzdálená
od jakéhosi místního indiánského ráje - od mýtiny v lese s hladkým
růžovým žulovým povrchem, na níž podle legend mnoha kmenů, které v této
oblasti kdysi žili, sestoupili z nebe první lidé. Dodnes tam na té žule
mají obřadní místo s všelijakými kruhy a bránami z kamenů, vyzdobené
barevnými fábory. Kolem jsou zbytky primitivních parních lázní (kryt z větví
nad rozpálenými kameny polévanými vodou) sloužících k očistě těla i
duše. Občas tam vykonávají jakési tajemné obřady kmeny třeba až z
dosti daleké Montány. Kolem jsou obrázky hadů, ryb, želv, lidí a jiných
tvorů, vytvořené z různě velkých kamenů volně poskládaných na té
žule. Některé jsou prý mnoho set let staré.