V posledním čísle kanadského časopisu Equinox je článek o wolverines. Zatím jsem nezjistil, jak se česky wolverinám řiká (25. 5.: už to vím: rosomáci). Jejich latinské jméno je gulo gulo, což znamená nenažranec. Je to největší na souši žijící člen z rodu lasičkovitých (Mustelidae - do něhož patří i mořská vydra, která je ještě větší). Wolveriny jsou dlouhé asi jeden metr a váží v dospělosti kolem 12 kilogramů. Podobně jako medvědi potřebují ke svému životu velké teritorium - jediné zvíře okupuje plochu asi 600 km² a při svých toulkách za obživou (hlavně hledání mršin) urazí denně až 60 kilometrů. Jsou velice plaché. Třeba máma s mladými při kontaktu s jakýmikoliv stopami přítomnosti člověka hned své malé odstěhuje jinam. Proto je velice težké je v přírodě potkat a málo se o nich doposud vědělo. Teprve v poslední době jsou předmětem systematického studia, jemuž je věnovám zmíňený článek.

Dříve obývaly celou severní Ameriku, ale první evropští usedlíci je nemilosrdně hubili (ani lasičky v Evropě nejsou moc oblíbené) a tak při své výše zmíněné plachosti dnes žijí jen na západě a severu Kanady a na Aljašce (a také ve Skandinávi a na Sibiři). Např. Michigan má oficiální přezdívku The Wolverine State, ale už dávno v něm nežije ani jedna wolverina. Něco o životě tajemných wolverin je možno najít i online. A nějaké obrázky na hlavní stránce oné nadace.

O wolverinách se odjakživa vypravovalo spousta skazek. Často jim byly přisuzovány nadpřirozené síly. Byly považovány za démony skázy (snadno se prohryžou kde čím), v legendách Indiánů severu hráli roli škodolibých šprýmařů tak jako havrani na severním pacifickém pobřeží a kojoti na jihozápadě. Algonquinové nazývali wolverinu zlým duchem. Indiáni Dené si o ní mysleli, že jim krade malé děti a vykrmuje si je jako zdroj pozdější potravy.

Domorodci z Labrádoru si vyprávějí tuto legendu o stvoření světa: Během jakési apokaliptické potopy přesvědčí wolverina lichotkami ondatru, aby zachránila svět tím, že ze dna přinese plnou hubu hlíny. Ondatra uposlechne, ale po vynoření odmítá vydat to, co z vody přinesla. Wolverina se naštve, popadne tvrdohlavou ondatru, mocně jí zaduje do řiti a z úst milé ondatry vyletí Země!

Legend o stvoření světa nebo o původu lidí asi bylo tolik jako různých kmenů. Např Pinawa, kde pracuji, je jen několik desítek kilometrů vzdálená od jakéhosi místního indiánského ráje - od mýtiny v lese s hladkým růžovým žulovým povrchem, na níž podle legend mnoha kmenů, které v této oblasti kdysi žili, sestoupili z nebe první lidé. Dodnes tam na té žule mají obřadní místo s všelijakými kruhy a bránami z kamenů, vyzdobené barevnými fábory. Kolem jsou zbytky primitivních parních lázní (kryt z větví nad rozpálenými kameny polévanými vodou) sloužících k očistě těla i duše. Občas tam vykonávají jakési tajemné obřady kmeny třeba až z dosti daleké Montány. Kolem jsou obrázky hadů, ryb, želv, lidí a jiných tvorů, vytvořené z různě velkých kamenů volně poskládaných na té žule. Některé jsou prý mnoho set let staré.