Dostal jsem tento dotaz/komentář:

--------------------------------
Ve vasem clanecku "Renezance Marxismu" se zminujete o Marxove "On the Jewish
question" z roku 1844, a pisete, ze shledavate tento clanek "docela zajimavy
a ne uplne nerozumny.

Mozna me vysvetlite co specificky Vas tak zaujalo. Tady mam nekolik citatu :
'As soon as society succeds in destroying the empirical essence of  Judaism-
buying and selling and its presuppositions - the Jew will become impossible,
because his conciousness will no longer have an object ... The emancipation
of Jewry is the emancipation of society from Judaism.'
Judaism pro Marxe znamenal 'a universal and contemporary anti-social element'
a 'emancipation from haggling  and money, from practical,real Judaism would be
the self-emancipation of our time.'
Judaismus je podle Marxe zalozeny na 'chimerical nationality of a merchant'.

Nevim, zda si jste vedom, ze  Marxova  "tvorba" byla jeste  po druhe svetove
valce pouzita k rozpoutani vulgarni antisemiticke kampani v Sovetskem Svazu.

Samozrejme, Marx to psal v roce 1844.

Ze se to nekomu muze zdat  'ne uplne nerozumne' v roce 1998 se zda docela
zajimave mne.

Zdravi Vas,

Petr
--------------------------------

Nejprve bych chtěl podotknout, že zneužití citátů z jakéhokoliv díla k rozpoutání antisemitské či jiné kampaně, jako i k ospravedlňování totolitního režimu, je samozřejmě velice smutné a odsouzeníhodné.

Mnoha lidem se zdá bible napsaná před asi 2000 lety (a Starý zákon ještě mnohem dříve) velice rozumná kniha a mnozí věří jejímu obsahu doslova. Přitom citáty vytržené z bible sloužily po více než tisíc let k rozpoutávání mnohých antisemitských pogromů, které byly mnohem drastičtější než ty sovětské. Přesto bibli i nadále považuje mnoho lidí (včetne mne) za docela zajímavou četbu, přinejmenším jako jeden ze zdojů poučení o době, ve které vznikala. A rok 1844 je nám mnohem bližší než doba biblická.

Pokud se nepletu, Marx snad byl taky alespoň částečně Žid a tak pochybuji, že by svými články chtěl rozpoutávat nějaký antisemitismus (i když je mi jasmé, že se na nic nelze spolehnout: o Hitlerovi se také tvrdí, že měl nějaké židovské předky ...).

Citáty, které Petr nahoře uvádí jsou až z úplného konce článku (Petr je asi opsal z nějakého novějšího knižního vydání, protože v té online verzi, kterou jsem citoval, mají trochu jinou formulaci a jeden jsem v ní vůbec nenašel - k tomu se vrátím na konci - je to snad zajímavé z jazykového hlediska). Přiznavám se, že jsem konec toho článku poprvé moc nečetl - však jsem tenkrát napsal, že jsem ten článek jen rychle prolétl (prostě jsem po vyslechnutí onoho rozhlasového programu byl zvědavý, co ty profesory na Marxovi ještě dnes zajímá). Ty citáty, které Petr uvádí, jsou opravdu podzřelé, obzvláště když jsou vytržené z kontextu. Celý Marxův článek je komentářem a kritikou dvou článků jakéhosi Bruno Bauera a dost tězko se poznává, s čím vlastně Marx souhlasí a s čím ne. I z tohoto hlediska se mi teď zdá, že moje původní označení celého článku bez bližšího vysvětlení za "ne zcela nerozumný" nebylo nejštastnější.

Teď konečně k tomu, co se mi na tom článku zdálo zajímavé: Hlavně to byly obecné úvahy o lidské společnosti. Vlastní židovské problémy se v tom zdály být jen okrajové, jako příklad aplikace obecných zásad na jeden z mnoha problémů tehdejší společnosti - jak překonat diskriminaci židů, jejíž původ byl v dogmatické interpretaci různých náboženství a náboženských mýtů. Tak jak jsem to pochopil, viděl Marx řešení v úplné odluce státu a náboženství (v té době byly snad všechny evropské státy ještě oficiálně křesťanské a tudíž náboženské), v tom, že náboženství (a stejně tak rasa a národní původ a všechno to, v čem se různí lidé liší) bude zcela vyloučeno z veřejného života a stane se jen soukromou záležitostí jednotlivce. Tak to se mi zdá docela rozumné a stále ještě aktuální i dnes, protože tohoto ideálního stavu ještě nebylo dosaženo, i když za těch 150 let byl učiněn v tomto směru velký pokrok. V tomto smyslu mluví Marx o 'zrušení náboženstvi' (tj. úplném zrušení vlivu náboženství na veřejný život). I když osobně považoval náboženství za přežitek, kterého by se měli lidé s růstem vzdělanosti zbavovat, nikde (alespoň v tomto článku ne) jsem nenašel požadavek, že by se náboženství mělo zakazovat, nebo jeho praktikování trestat. Stejně tak se mi zdálo, že když Marx mluví (v tomto článku) o 'zrušení soukromého majetku', má na mysli zrušení vlivu velikosti soukromého majetku jednotlivců na jejich roli ve veřejném životě. To všechno se mi zdá docela rozumné.

Marx tedy nenabádal k nějaké likvidaci židů jak by se snad z krajní interpretace jednotlivých vytržených citátů uvedených nahoře čtenářem Petrem mohlo zdát, ale k tomu, že předpoklad pro harmonického soužití židů a křesťanů je, aby se obě strany zbavily nejrůznějších předsudků, které mají kořeny jak v křesťanství tak v judaizmu, aby se od nich osvobodily a emancipovaly.

Teď ještě uvedu několik citátů z prvních asi 85% onoho článku o židovské otázce, které se mi zdály docela rozumné:

The most rigid form of the opposition between the Jew and the Christian is the religious opposition. How is an opposition resolved? By making it impossible. How is religious opposition made impossible? By abolishing religion. As soon as Jew and Christian recognize that their respective religions are no more than different stages in the development of the human mind, different snake skins cast off by history, and that man is the snake who sloughed them, the relation of Jew and Christian is no longer religious but is only a critical, scientific, and human relation. Science, then, constitutes their unity. But, contradictions in science are resolved by science itself.

Alespoň konec z toho česky: Jakmile si žid a křesťan uvědomí, že že obě jejich náboženství jsou jen různými stádii vývoje lidské mysli, že to jsou jen různé hadí kůže odvržené historií, a že tím hadem, který si je svlékl, je člověk sám, vztah mezi židem a křesťanem přestane být vztahem náboženským a stane se jen vztahem kritickým, vědeckým a lidským. Věda pak představuje jejich jednotu. A rozpory ve vědě jsou řešeny vědou samou.

Další citáty obecné povahy - jsou to jeho komentáře citátů z jakési Deklarace práv člověka a občana z roku 1791, 1793 (asi z Francie nebo USA?). Tady např. Marx souhlasí s právem každého praktikovat jakékoliv náboženství:

Declaration of the Rights of Man and of the Citizen, 1791, Article 10:

"No one is to be subjected to annoyance because of his opinions, even religious opinions."

"The freedom of every man to practice the religion of which he is an adherent."

Declaration of the Rights of Man, etc., 1793, includes among the rights of man, Article 7: "The free exercise of religion." Indeed, in regard to man's right to express his thoughts and opinions, to hold meetings, and to exercise his religion, it is even stated: "The necessity of proclaiming these rights presupposes either the existence or the recent memory of despotism."

Zajímavé je třeba jeho uvažování nad tím, jestli je nějaký rozdíl mezi právy člověka a právy občana:

The droits de l'homme, the rights of man, are, as such, distinct from the droits du citoyen, the rights of the citizen. Who is homme as distinct from citoyen? None other than the member of civil society. Why is the member of civil society called "man", simply man; why are his rights called the rights of man? How is this fact to be explained? From the relationship between the political state and civil society, from the nature of political emancipation.

Above all, we note the fact that the so-called rights of man, the droits de l'homme as distinct from the droits du citoyen, are nothing but the rights of a member of civil society -- i.e., the rights of egoistic man, of man separated from other men and from the community.

Myslí si, že práva občana se vztahují k individuu zcela vytrženém a izolovaném od lidské společnosti (zatímco zřejmě práva občana se vztahují na člověka v interakci s jinými lidmi).

Definice svobody jako možnost dělat cokoliv co neškodí jiným:

Article 6. "Liberty is the power which man has to do everything that does not harm the rights of others", or, according to the Declaration of the Rights of Man of 1791: "Liberty consists in being able to do everything which does not harm others."

Komentář k nějaké ústavě z r. 1793 (Francie, USA?):

The right of man to private property is, therefore, the right to enjoy one's property and to dispose of it at one's discretion (a son gre), without regard to other men, independently of society, the right of self-interest. This individual liberty and its application form the basis of civil society. It makes every man see in other men not the realization of his own freedom, but the barrier to it. But, above all, it proclaims the right of man "of enjoying and of disposing at his discretion of his goods and income, of the fruits of his labor and industry."

Zde Marx kritizuje interpretaci práva na soukromý majetek jako právo neomezeně disponovat se svým majetkem, aniž by majitel brál jakýkoliv ohled na jiné členy společnosti, na zájmy společnosti jako celku (tak toto je podle mne velice aktuální i dnes: třeba tady v Kanadě se občas vedou diskuze o tom, jestli soukromý majitel nějakého malého ostrova u pacifického pobřeží má právo celý ostrov dohola vykácet a zničit jeho ekosystém, který je v interakci s okolím ostrova, nebo ho v absolutním nakládaní s takovýmto majetkem může společnost do jisté míry omezovat). Říká, že taková interpretace práva na majetek 'nutí každého člověka vidět v ostatních lidech ne realizaci své vlastní svobody, ale překážku k jejímu dosažení'.

Tohle je asi jeho shrnutí kritiky tradiční interpretace práv člověka:

None of the so-called rights of man, therefore, go beyond egoistic man, beyond man as a member of civil society - that is, an individual withdrawn into himself, into the confines of his private interests and private caprice, and separated from the community. In the rights of man, he is far from being conceived as a species-being; on the contrary, species-like itself, society, appears as a framework external to the individuals, as a restriction of their original independence. The sole bound holding them together it natural necessity, need and private interest, the preservation of their property and their egoistic selves.

Přibližný překlad:
Žádné z takzvaných práv člověka tudíž nejdou za sobeckého člověka, za člověka jakožto člena občanské společnosti - tj. individua, které je staženo do sebe, do ulity svých soukromých zájmů a soukromých rozmarů a odděleno od společnosti. V právech člověka je vzdálen od toho být pojímán jako příslušník druhu; naopak, společnost se zdá být rámcem, který je vně individua, jako omezení jeho původní nezávislosti. Jediné pojítko, které je spojuje je přirozená nutnost, potřeba a soukromý zájem, uchování jejich majetku a jejich sobeckých já.

Všechny tyhle citáty mi potvrdili tvrzení z rádia, i dnes může Marx stále ještě oslovovat některé z lidi, kteří nejsou spokojeni s dnešním stavem společnosti a přemýšlejí o tom, jak ji vylepšit.

Úplně nakonec ještě z té nejspornější závěrečné části:

I tam se se mluví o negaci judaizmu jen současně s negací křesťanství:

No longer is the question asked: Is it Judaism or Christianity that makes a man free? On the contrary, the question is now: Which makes man freer, the negation of Judaism or the negation of Christianity?

Zmínku o tom, že judaizmus pro Marxe znamenal 'a universal and contemporary anti-social element' jsem v online verzi nikde nenašel. V ní se používá zřejmě starší angličtina než v citátech, které Petr uváděl nahoře. Pro nakupování a prodávaní (kšeftování) se tam třeba používá slovo "huckstering". Citáty, o kterých se Petr zmiňuje tam znějí takto:

Once society has succeeded in abolishing the empirical essence of Judaism -- huckstering and its preconditions -- the Jew will have become impossible, because his consciousness no longer has an object, because the subjective basis of Judaism, practical need, has been humanized, and because the conflict between man's individual-sensuous existence and his species-existence has been abolished.

The social emancipation of the Jew is the emancipation of society from Judaism.

Emancipation from huckstering and money, consequently from practical, real Judaism, would be the self-emancipation of our time.

The chimerical nationality of the Jew is the nationality of of the merchant, of the man of money in general.

Uznávám, že to ani v této formě moc hezky nezní, obzvláště ne takhle samo o sobě. Přestože z té mnohem větší předchozí části je jasné, že to nelze vykládat ve smyslu anitisemitismu. Mohl to myslet jako sebekritiku svých soukmnenovců. Z kontextu vyplývá, že pod pojmen "reálný nebo praktický judaizmus" myslel "služba penězům", smysl života ("náboženství"), v němž bohem jsou peníze, že tento pojem vztahoval na kohokoliv, kdo zastává takové postoje, že v těchto pasážích se pod pojmen "Jew" myslí každý vydřiduch, což by samozřejmě mohlo vést k naprosto nazasloužené asociaci, že každý žid je vydřiduch, aniž se alespoň trochu zmíní o tom, že nadměrný počet židů, kteří se v jeho době zabývali obchodem byl výsledkem staleté diskriminace ze strany křesťanů, kteří židům zakazovali vykonávat jiná povolání ...