Hry skončily už v neděli. Pořadatelé byli spokojeni, protože prodali tolik vstupenek, že i něco na hrách vydělají. Obyvatelé Winnipegu litují, že jim ta velká party už skončila. Kanada získala velké množství medailí, konkurence v mnoha sportech ale prý nebyla nejsilnější díky nepříliš velkému zajmu Američanů, kteří např. ani neměli zájem o přenosy z her - žádná z jejich televizních společností se sem nedostavila přenosy odvysílat.

Celkem bylo diskvalifikováno sedm sportovců, většinou medailistů, u nichž testy prokázaly používání zakázaných drog. Dohromady bylo ale testováno asi 600 sportovců, což byla zhruba čtvrtina všech účastníků, takže procento pozitivních testů zas tak velké nebylo, přestože se kolem toho nadělalo mnoho řečí. Nejvíce kolem slavného kubánského skokana do výšky, držitele světového rekordu 2,45 m, Javiera Sotomayora, v jehož moči se našel kokain, který musel požít tady ve Winnipegu během her, jinak by se v testu neprojevil. Výsledky testu a odebrání jeho zlaté medaile bylo oficiálně oznámeno ve Winnipegu, když Sotomayor byl už zpátky v Havaně, kde v té době snad zrovna stal vedle Castra na tribuně při nějaké manifestaci, neboť prý je kubánským národním hrdinou. Cela Kuba byla údajně výsledkem testu rozhořčena a kubánstí sportovní činitelé tvrdili, že rozhodně žádný kokain neužívá a že mu ho musel ve Winnipegu někdo dát do jídla nebo pití jako provokaci, na což ovšem nemají důkazy. Nejvíce se opět rozhořčili na již dříve (níže) zmíněný deník Winnipeg Sun kvůli titulku "Kokain šnupající Kubánec přišel o zlato", neboť kokain zřejmě viditelně nešnupá. Sotomayor byl celkem při mezinárodních závodech testován více než 60krát, z toho osmkrát v posledním roce a všechny tyto testy byly negativní. Mezi těmi sedmi byl ještě jeden kubánský vzpěrař, v jehož moči se našly steroidy (stejně jako u zbylých pěti pozitivních), který tím zřejmě nijak překvapen nebyl.

Celkem oficiálně požádalo v Kanadě o politický azyl šest Kubánců, z toho čtyři sportovci, dole zmíněná novinářka a jeden trenér. Dnes Kuba oficiálně oznámila, že celkem se domů nevrátilo 13 členů kubánské delegace. Dalších 7 sportovců (včetně jediného dole zmíněného baseballisty) si to zřejmě namířilo přímo do USA.

Světla a stíny Panamerických her

2. 8. 1999

Winnipegu Panamerické hry rozhodně prospěly. Ve středu města, hlavně kolem The Forks u soutoku Červené řeky s řekou Assiniboine, kde je centrum hlavního dění kolem her, je řada nových či opravených budov (včetně zcela nového baseballového stadiónu), mostů, chodníků a ulic. Byly vysázeny nové stromy. Všechno se udržuje ve vzorném pořádku. Snad to tak vydrží i po skončení her.

Mně nebaví dělat diváka sportovních utkání, takže o vlastním sportu se tady moc nedozvíte. Jen vím, že co do celkového počtu medailí vede USA před Kanadou a třetí je Kuba (která je ale na druhém místě v počtu zlatých). Zajímavé je ale sledovat i dění kolem her, pozorovat davy lidí a účastnit se různých kulturních akcí, kterých je skoro tolik jako vlastních sportovních utkání. Třeba každý večer je ve Forks na hlavní scéně pod širým nebem zadarmo koncert od 7:30 do 11, každý den na jiné téma, kterého se účastní desítky tisíc diváků. Hned vedle je jakási indiánská kulturní vesnice, kde se mimo jiné po celý den pořádají různá vystoupení jednotlivců i domorodých skupin z obou Amerik. Na druhé straně řeky Assiniboine další Indiáni zřídili Spirit Island ("Ostrov duchů" nebo snad spíš "Duchovní ostrov"), kde je možno koupit výrobky jejich umělců, knížky o jejich problematice, ochutnat domorodou kuchyň a každý večer tam také pořádají nějaký koncert s tanci.

Stejně jako u příležitosti Calgarské olympiády v r. 1988 se někteří Indiáni pokusili o klasický protest (demonstraci) při oficiálním zahájení letošních Panamerických her, aby obrátili pozornost na některé své stále nedořešené stížnosti. Moc s takovým přístupem neuspěli ani mezi svými příznivci, protože většina lidí bere Panam hry jako velkou party, při níž chce alespoň na chvíli zapomenout na všechny problémy.

Z toho, co jsem napsal výše vyplývá, že mnoho jiných Indiánů chytře a pozitivně využívá Panam hry k propagaci své kultury a svých problémů. A to i na webu, kde si opatřili doménu téměř shodnou s oficiální doménou Panam her (za což jim organizatoři her vyhrožují soudním procesem). Srovnejte:
www.panamgames.org - oficiální stránky Panamerických her     a
www.panamgames.net - stránky indiánského prostestu (kmene Dakota Tipi).

Sem tam se v relativně hladkém chodu her vyskytnou i další negativní momenty. Např. tři sportovci onemocněli planými nešťovicemi, které si některý z nich zřejmě přivezl do Kanady sebou. Lékařům se však rychle podařilo zamezit rozšíření této infekce na další sportovce.

Třem členům kanadského týmu vodního póla se v sobotu někdo vloupal do auta a ukradl jim všem ruksaky s bronzovými medailemi a fotoaparáty se snímky ze zavěrečné ceremonie, na níž jim byly medaile předány. Porušili zřejmě základní pravidlo pohybu po Winnipegu - nikdy nenechávat jakékoliv zavazadlo, které vypadá na to, že by mohlo obsahovat cennosti, viditelné v zaparkovaném autě. Winnipegská policie medaile našla a dnes je vrátila sportovcům zpět!

A kanadskému mužstvu hokeje na kolečkových bruslích byly právě odebrány zlaté medaile a bylo zcela vyřazeno z konečných výsledků (všechna ostatní mužstva prostě postoupila v jednu příčku nahoru), protože při náhodném testování se zjistilo, že jejich brankář měl v moči obrovské množství anabolických steroidů (tak velké nikomu jinému ještě nezjistili, takže bez jakékoliv diskuze bylo jasné, že nemůže jít o nějaký omyl) a menší množství dvou dalších zakázaných látek. Smutné na tom je, že s ním bylo postiženo i ostatních nevinných devět členů mužstva, protože neexistuje způsob jak oddělit příspěvek jednotlivých členů družstva na výsledek zápasu. Jediným dalším sportovcem, jehož test na nedovolené látky byl pozitivní, byla zatím guatemalská skokanka, která také přišla o zlatou medaili.

Největši kontroverze se samozřejmě i nadále točí kolem kubánské delegace. Před týdnem při oslavách výročí revoluce v Havaně se Castro rozčiloval, že kanadská a americká media obtěžují kubánské sportovce ve Winnipegu stále politikou a navádějí je k útěku, takže ti se nemohou soustředit na sportovní výkony. Vedoucí kubánské delegace tvrdil, že má písemné důkazy, že kubánským sportovcům je nabízeno až 10 miliónů dolarů jen za to, že požádají v Kanadě o azyl. Odmítl je ale ukázat. Do Winnipegu se ale skutečně sjely desítky verbířů všech amerických profesiálních baseballových klubů, kteří se snaží kubánské hráče získat pro své kluby. Aby upoutali jejich pozornost, svítí prý ve 2 až ve 3 ráno do oken na jejich ubytovnách baterkami. Zřejmě se jim alespoň podařilo kubánské hráče, kterých se před začátkem her všichni obávali, znervoznit, protože proti všemu očekávání úvodní zápasy s Kanadou i USA prohráli. Přesto se ale nakonec dostali do finale, ve kterém se utkají dnes večer s USA, po tom co včera v semifinále vyřadili Kanadu. Po onom vítězném zápase s Kanadou podle neoficiálních zpráv konečně požádal první člen kubánského baseballového týmu o azyl (během toho zápasu také kubánští hráči honili a kopali, dokud ho neodvedla policie, po hřišti Američana protestujícího proti porušování lidských práv na Kubě, který během hry vnikl se svým plakátem na hřiště). Tím by se celkový počet Kubáců, kteří zatím o azyl požádali, zvýšil na pět (včetně té novinářky). Podle dalších neoficiálních zpráv požádali od včerejška o azyl ještě další tři Kubánci (lehcí atleti a rytmická gymnastka).

Čekalo se (třeba vzhledem k úsilí těch baseballových verbířů), že kubánských uprchlíků bude mnohem více. Ale hry budou pokračovat ještě skoro týden ... Winnipegský deník Winnipeg Sun pořádá soutěž čtenářů, v níž zvítězí ten, kdo nejpřesněji odhadne počet Kubánců, kteří zde zůstanou. Vítěz dostane za odměnu - zájezd na Kubu!!! Otázka je jakého uvítání se mu asi na Kubě dostane. Kubánci i řada Kanaďanů se na šefredaktora těchto novin zlobí, že jde o zbytečnou provokaci. On se hájí tím, že je to dobrý vtip, že vlastně dělá Kubě propagaci, že by rád přispěl ke zlepšení dialogu s Kubou a s vítězem soutěže by na Kubu rád poslal i fotografa a jednoho novináře, kteří by i interview s Castrem (pokud ten bude chtít) udělali.

Téma sobotního koncertu pod širým nebem (viz výše) byl jazz (nějaký moc popmjúsikový jazz na můj vkus). Učinkovala v něm i kubánská skupina Moncada, jejíž členové se chovali velice spontánně. Zpívali sice jen španělsky, ale snažili se pomocí několika anglických slov docela úspěšně zapojit do svého představení i diváky (tleskáním, pohyby, atd.) Před pódiem několik desítek diváků neustále mávalo na učinkující (nebo do televizních kamer) španělskými nápisy "Ať žije Kuba", "Kuba je nejlepší", atd.