Kanadský ministerský předseda Jean Chretien se nakonec k nelibosti veřejnosti i mnohých svých ministrů o lidských právech při jednáních konference APEC vůbec nezmínil. Prohlásil, že APEC je ekonomická organizace, ve které nemají lidská práva co dělat. V poslední den konference ve Vancouveru navíc kanadská policie rozehnala studenty, kteří protestovali proti přítomnosti diktátorů účastnících se konference na universitní půdě, pomocí pepřového spreje. Ministerský předseda o tom pak ve své řeči při závěrečném banketu žertoval slovy "A pro mne pepper prosím, dám si ho na talíř" (anglicky se pepř řekne pepper, což ale také znamená papriku), za což byl odměněn smíchem zahraničních hostů. Média ho kritizovala, že snad už úplně ztratil kontakt s realitou. Že záběry z rozehnání vancouverských studentů nebudou nejlepší visitkou Kanady v zahraničí, obzvláště ironicky budou asi působit v těch asijských zemích, které Kanada kritizuje pro podobné (je nutno říci, že často ještě mnohem drastičtější) zacházení se svými studenty. (Jean Chretien nemá zřejmě jakékoliv demonstranty rád: asi před rokem a půl začal osobně škrtit někde v Ottawě jakéhosi nezaměstnaného, který spolu s několika dalšími pokojně demonstroval během jakési řeči ministerského předsedy o tom jak je všechno v bezvadném pořádku a neuhnul se (nebo se nemínil uhnout) dostatečně rychle z cesty, když ministerský předseda odcházel. Asi před rokem, zaměstanci z mého pracoviště se postavili s několika nápisy žádajícími rychlé vyřešení naší situace před winnipegské konvenční centrum, v němž se konala peníze generující večeře jeho strany. Když se tam ministerský předseda dostavil, po vystoupení z auta se na nás ani na vteřinu nepodíval a ve spěchu odkráčel dovnitř.)

Po ukončení konference pokračoval čínský president v oficiální návštěvě Kanady. Byl přijat s velkými poctami v Calgary, Ottawě a Torontu. Byl chválen za své projevy v překvapivě dobré angličtině. Při této návštěvě se už prý o lidských právech jednalo. Bylo dohodnuto, že Kanada a Čína budou spolupředsedat mezinárodnímu semináři o lidských právech, který se má uskutečnit příští rok. Včera se čínský president vrátil do vlasti. Při jeho zastávkách v oněch třech kanadských městech ho vítali i četní demonstranti, kteří požadovali svobodu pro Tibet a dodržováni lidských práv v Číně. Prominentní mezi nimi byl Harry Wu, zakladatel Nadace Laogai. Laogai je systém čínských táboru nucených prací, ve kterých Harry Wu strávil 19 let. Do Kanady by pozván Robertem Rosie Rowbathamem, který zase strávil řadu let v kanadských věznicích (za dovoz marihuány a hašiše v roce 1977 a další drogové přestupky. Naposledy byl odsouzen na 35 let. Z vězení provozoval kabelovou televizi. Nyní je podmíněně propuštěn. Přispívá do CBC. Stará se o vězně celého světa.). Harry Wu a Robert Rowbatham spolu po dva večery (celkem 1 hodinu) rozmlouvali na CBC. Hlavně mluvil Harry Wu o čínských věznicích a tom jak čínská vláda nyní vydělává na orgánech (hlavně ledvinách) popravených Číňanů, které jsou v čínských vojenských nemocnicích transplantovány zájemncům ze Západu, kteři jsou ochotni zaplatit za operaci 20 tisíc dolarů.

Na konferenci APEC bylo zajímavé, jak hlavním a snad jediným propagátorem zcela volného ničím neomezeného obchodu tam byl náš kanadský ministerský předseda. Zajímavé proto, že jeho (liberální) strana stála před 9 lety v čele zuřivého boje proti podepsání smlouvy o volném obchodu s USA, kterou tehdy vládnoucí konzervativci nakonec prosadili. Kanada se ve srovnání s USA vždy považovala za mnohem umírněnější, sociálně uvědomělejší stát, který je proti neomezenému kapitalismu. Nyní jako by se, alespoň na nejvyšší úrovni, role obrátili. I Bill Clinton argumentoval na konferenci APECu, že při rozšiřování volnosti obchodu je třeba vzít v úvahu i všechny sociální důsledky, jaké to bude mít pro široké vrstvy obyvatel zúčastněných států, zdá to povede k jejich povznesení nebo jen k výhodám pro některé elity.

Dnes zase dorazil na čtyřhodinovou návštěvu Winnipegu, kde žije početná filipínská komunita, filipínský president Ramos.