Včera navečer mi někdo volal do práce, že v Beausejouru se bude dnes konat odběr krve od dobrovolných dárců (jiní v Kanadě nejsou) a jestli bych taky zas jednou nepřišel darovat krv.

Ve velkých městech tu sice jsou také stále dárcovské kliniky krve, myslím ale, že většina krve se v Kanadě získá v pojízdných klinikách, které jezdí za dárci po venkově do velkých podniků. Přivezou si sebou ve velkém náklaďáku veškeré vybavení, včetně lůžek, židlí a zástěn, z nichž postaví malinké "ordinace" na předběžné vyšetření a důkladné vyzpovídání potenciálních dárců zda v poslední době neprováděli něco, co by je mohlo nakazit AIDS a podobnými nepěknými nemocemi. V Beausejouru se to konala ve velké prázdné hale kumunálního rekreačního střediska (Community Hall), která jinak slouží jako tělocvična, taneční sál nebo místo na pořádání oslav a schůzí. V podnicích se nastěhují třeba do závodní jídelny, pokud existuje.

V Beausejouru mě dnes překvapilo, že tam nejpočetnější skupina mezi dárci byla hutteritská mládež. Sestřička registrující u vchodu počet dárců potvrdila, že bez nich by toho moc nenasbírali, přicházeli prý z okolních hutteritských kolonií po desítkách. Ti co jsem tam zastihl byli asi z nějaké moderněji smýšlející kolonie, protože všechny dívky měly sice na hlavách skoro stejné černé šátky a vesměs starobyle vypadající dlouhé jednobarevné šaty, ale ty šaty různých dívek hrály různými jasnými barvami a vůbec nevypadaly jako uniforma. Kluci sice měli všichni skoro stejný účes a černý oděv, ale většinou to byly slušivé kožené bundy i s různými nápisy a obrázky. Vypadali v těch bundách skoro spíš jak příslušníci nějaké branné síly nebo nějakého sympatického pouličního gangu než jako příslušníci dobromyslné pacifistické sekty. Nezaslechl jsem žádnou starodávnou němčinu, i mezi sebou mluvili anglicky. Všechna příjmení, která jsem zaslechl byla opravdu Hofer. Dost mě překvapilo, že Hutterité, kteří jsou zcela soběstační a od většinové společnosti (státu) si nic neberou, v tak velké míře přišli, aby pomohli ostatním, kteří na ně často koukají mírně řečeno jako na podivíny. Nevím jestli jejich jediným motivem je jen konat dobro nebo tu hraje roli i snaha si zlepšit svůj image u ostatních. Rozhodně v době loňské povodně hodně z nich také obětavě pomáhalo stavět hráze všude kde bylo nejvíce potřeba, nejen na svých koloniích.

V každém případě v té improvizované dárcovské klinice panovala jakási příjemná atmosféra lidské sounáležitosti, snad dost i díky přítomnosti tolika lidí žijících klidným životem dob pro ostatní z nás dávno a nejspíš už nenávratně minulých. Byl to dobrý pocit na chvíli vypadnout z toho bláznivého tempa současného života. Tak se tady o něj chci trochu podělit.