Když jsem naposledy psal o jeseterech, zmínil jsem se při tom o vyhubení 90 miliónů prerijních bizónů. Od té doby mi došlo, že jsem si první číslici v té devadesátce asi otočil vzhůru nohama, že jsem ve skutečnosti nejspíš četl jen o 60 miliónech bizónů. Když jsem si to chtěl na Internetu ověřit, našel jsem spousty zajímavých stránek. Např. jsem se dozvěděl, že během jedné prachové bouře před 60 lety (kdy prérie byly postiženy velkým suchem, což spolu se světovou hospodářskou krizí vedlo k nepředstavitelné chudobě lidí na prériích, jejichž zoufalství pak dalo postupně podnět k zavedení veřejného zdravotnictví a dalších sociálních programů, na něž je Kanada stále pyšná) zanesl vítr hlínu z prérií přes celou Kanadu až na paluby lodí v Atlantiku 300 mil od pobřeží východní Kanady. Takže ta poloviny humusové vrstvy z prérií asi opravdu zmizela v nenávratnu.

Skutečně jsem zjistil, že kolem 60 miliónů je nejčastější odhad počtu bizónů, kteří se v 18. a 19. století volně proháněli po severoamerických prériích (můžete ho najít třeba na těchto stránkách: ). Našel jsem ale i odhad tvrdící, že bizónů bylo až 80 miliónů a jinde zase že před 200 lety bylo 30 až 70 miliónů (na této stránce najdete i mapu rozšíření obou druhů bisónů - prérijních i lesních, jejich současné počty na území Kanady a kde se nacházejí). Koncem 19. století zbylo prérijních bizónů v celé severní Americe všeho všudy asi 500 kusů. Od této doby se už zase trochu rozmnožili, v současnosti jich volně žije v parcích v USA asi 10 až 30 tisíc a v Kanadě asi 700 a kromě toho stádo asi 2000 míšenců lesních a prérijních bizónů a dalších 3000 čistokrevných lesních bizónů, kteří žijí dost daleko na severu (nikdy jich nebylo tolik jako prérijních, odhaduje se, že jejich maximální počet byl asi 170 tisíc kusů). Ovšem nejvíc bizónů žije v současnosti v zajetí na farmách - dohromady jich je v USA a Kanadě asi 150 tisíc. Bizóny chované na farmách je možno vidět i nedaleko Winnipegu.

Jakým způsobem se odhad počtu volně žijících bizónů v minulém a předminulém století prováděl, nikdo neuvádí. Jsou známy počty (milióny) zabitých bizónů v 70. letech minulého stoleti. Ty by asi odpovídaly spíš celkovému počtu bizónů spíš někde kolem 30 miliónů než 60 miliónů a více. Jeden takový střízlivý odhad dochází k celkovému počtu 32 miliónu zabitých bizónů (na této stránce jinak najdete odkazy na webovské stránky různých indiánských kmenů a hlavně informace o prerijních Indiánech, kteří byli v minulosti na bizónech zcela závislí: vyhubení bizónů pro ně znamenalo katastrofu prvního řádu, zhroucení jejich tradičního světa. Proto také bylo podporováno některými americkými oficiálními činiteli, protože vedlo ke zlomení hrdých Indiánů, kterým pak nezbylo nic jiného než se uchýlit do rezervací, aby nezahynuli hladem, a k otevření prérií pro farmáře). Také se tam dočtete, že i mezi Indiány se našli takoví, kteří si "uřezávali větev, na které seděli" - černonožské kmeny z Alberty a Montány se nechaly naverbovat ke komerčnímu lovu bizónů pro kůže - jeden Indián si takto mohl za rok vydělat až 2000 dolarů, což byly tenkrát velké peníze.

Je pravda, že hnijící těla pozabíjených bizónů pokrývala velkou část prerií, lovci z nich ale většinou alespoň brali jazyky, kůže a kopyta (na výrobu knoflíků).

Střízlivější odhad celkového počtu bizónů kdysi žijících na prérii ve výši 30 miliónů kusů uvádí i stránka s titulem Americká vláda stále ještě vede válku s bizóny. Píše se v ní o likvidaci části bizónu (celkem už téměř třetiny z původního počtu asi 4200) ve známém Yellowstoneském národním parku pod záminkou, že mají brucelózu, která by se mohla přenést na domácí krávy pěstované v okolí parku (brucelóza způsobuje předčasné potraty u bizónů i hovězího skotu). Zaměstnanci federální a montánské vlády zastřelili nebo poslali na porážku všechny bizóny nacházející se uvnitř parku podezřelé z brucelózy a okolní farmáři pro jistotu střílejí všechny bizóny, kteří se vydají ven z parku. To velice pohoršuje velkou část americké veřejnosti a je důvodem mnoha protestních akcí:         . Bizóni nejspíš žádnou brucelózu nemají, protože zabitá zvířata se normálně zpracovávají na jatkách a za posledních 75 let byly u bizónů v Yellowstoneském parku zaznamenány pouze čtyři potraty, o nichž není vůbec prokázáno, že by měly něco společného z brucelózou. Toto zdaleka není úplný seznam stránek, které požadují zastavení současného zabíjení bizónů.

Podobně jako bizóny, okolní farmáři střílejí na potkání i vlky, o jejichž znovuzavedení do Yellowstoneu příznivci divočiny v posledních letech pokoušejí (jedná se americké červené vlky, kterých zbylo jen několik a byly v zajetí rozmnoženy a vypuštěny zpět do přirody a o 19 vlků odchycených před rokem v Kanadě, z nichž asi polovina už od té doby padla za obět farmářům), přestože farmáři dostávají finanční kompenzaci za každou ovci, kterou yellowstoneští vlci zabijí.

Dost dobře nechápu jak muže být někdo tak netolerantní a odmítavý k poskytnutí alespoň malého prostoru pro tak nádherná zvířata jako jsou bizóni (viz fotografie) nebo vlci, která tady navíc byla doma dlouho před naším příchodem (nejspíš je to stejný druh netolerance, jaký řidiči na americkém jihu projevují vůči cyklistům - když jsme vloni jeli na kole z Winnipegu do Atlanty, v posledních dnech jízdy na nás často křičeli, abychom vypadli ze silnice, občas na nás házeli i zbytky jídla a jeden z nás byl zasažen do stehna nábojem ze vzduchovky.

Na druhé straně můžete ale najít i návrhy na znovuzavedení bizónů v masovém měřítku a na téměř úplnou náhradu domácího skotu bizóny, kteří jsou severoamerickým podmínkám stále ještě mnohem lépe přizpůsobeni než krávy. A navíc by opět automaticky obhospodařovávali prérie bez ztráty humusu. Např. Ernest Callenbach ve své knize Bring Back the Buffalo (Navraťte bůvola - Američané často nesprávně nazývají bizóna bůvolem) předpokládá, že když dostanou dost prostoru, mohlo by do roku 2011 opět na prériích hřmít stádo 33 miliónů bizónů. Pro srovnání, v současnosti se za rok porazí v USA 45 miliónů krav!

Podle mne evropští přistěhovalci stále ještě nemají dostatečně intimní vztah se severoamerickou přírodou, což je něco co se vytváří po staletí života v nějaké oblasti. Proto často místní přírodu znásilňují a nahrazují tím co znají z Evropy, místo toho aby se s ní soužili tak jak to dělali Indiáni. Nahražení bizónů kravami je jen jeden příklad. Když se například v Kanadě staví nová obytná čtrť, nejprve přijedou budozéry, které pečlivě zlikvidují všechno co na tom místě dříve rostlo a vytvoří umělou rovinu. Při tom alespoň vrchní vrstvu země nahrnou na velikou hromadu. Po postavení nových domků se mezi ně shrnutá země rozveze a na ní se položí anglický trávník a vysadí často importované druhy stromů. To je zcela jiný přístup než když se ve Skandinávii snaží zasadit nové domy do pokud možno neporušené původní přírody.

A úplně na konec ještě opakuji odkaz na stránku muzea u Head-Smashed-In Buffalo Jump v Albertě, kde najdete např. obrázky z dávného indiánského lovu bizónů (z tohoto muzea jsem kdysi uveřejnil fotografii indiánského zimočtu na bizóní kůži).