27. 4.   Volby byly dnes opravdu vyhlášeny.

Většina Winnipegu žije normálním životem a to, že na jih od města zuří boj s přírodou vyjímečného rozsahu, ho moc nevzrušuje. To je alespoň dojem, který člověk nabyde, když se prochází po městě (naproti tomu mnohé rádiové stanice přerušily normální vysílaní a nepřetržitě vysílají poslední informace o boji s povodní). Ve Winnipegu byl dnes teplý letní den a hodně lidí se bezstarostně procházelo po ulicích. Hodně z nich ale vlastně chodilo podél řeky a zvědavě se dívalo, jak její hladina už je na většině míst sotva metr pod okolním terénem. Ve Forks (tam za tím starým železničním mostem, který vidíte na snímku z digitální kamery na titulní stránce Zajímavostí; mimochodem hladina vody pod tím mostem přes řeku Assiniboine je už několik metrů nad normálem; most je právě přestavován na promenádu pro pěší jako součást příprav na Panamerické hry, které se tady budou konat asi za dva roky) bylo několik velkých barevných stanů, v nichž se konala oslava Dnu Země jako by se kolem Winnipegu nic mimořádného nedělo.

Několik níželežících ulic podél řeky je už zaplaveno i ve městě a jejich obyvatelé byli již také evakuováni. Lidé z dalších asi 2350 domů v nejižnějším cípu Winnipegu, ze čtvrti zvané St. Norbert, která leží na jih od okružní dálnice, dostalo výzvu, aby byli připraveni k evakuaci do 24 hodin od obdržení příkazu k evakuaci, který bude vydán, když se chybějící hráz u Brunkildu, o které jsem psal včera, nepodaří včas dostavět. V tom případě bude jako ochranná hráz - jako "poslední linie obrany Winnipegu" - sloužit jižní část okružní dálnice kolem Winnipegu, která je většinou vyvýšená nad okolní krajinou - bude třeba jen ucpat všechny průtoky a podjezdy (výpadovky), které pod ní procházejí. Na jih od tohoto okruhu bydlí i moje dcery a (ex)manželka, tak jsem jim dnes pomáhal pro jistotu stěhovat všechny zničitelné věci sem ke mně na sever Winnipegu (všechny úložné prostory k pronajmutí uvnitř Winnipegu jsou už dávno obsazené jinými evakuanty; mnoho lidí z ohrožených oblastí si najímá i stěhovací vozy na několik týdnů a ukládá zařízení domů v nich).

Na jihu u hranic v Emersonu už řeka přestala stoupat a hráze zatím vydržely. Vyhráno zatím ještě není, v předpovědi jsou totiž silné větry na několik příštích dnů, které vytvoří na nyní už desítky kilometrů širokém záplavovém jezeře velké vlnobití. Jsou obavy, že pod jeho náporem mnoho provizorních hrází z pytlů povolí (odhaduje se, že už teď asi jedna čtvrtina všech hrází kolem individuálních domů a farem vně kolektivně ohražených městeček nevydržela). Vlny mají být tak veliké, že v nich nebude možno nikoho zachraňovat. Proto byl dnes vydán striktní příkaz k odchodu úplně všech zbývajících (asi 400) civilistů z celého zaplaveného území, kteří se tam starají o hráze a čerpadla uvnitř ohražených městeček i v jednotlivých domech. Musí odejít dnes do večera. Kdo neuposlechne dobrovolně, bude zatčen (odvezen nuceně policií a armádou, které se dnes odpoledne vydaly na člunech a helikoptérách pročesat celou zatopenou oblast).

28. 4.   Všech asi 2350 domů ze St. Norbert (včetně mojí rodiny) dostalo dnes rozkaz se vystěhovat do zítřka do 8 hodin večer, přes veškeré ujišťování, že Brunkildská hráz bude do dneška do večera hotová a že vodu udrží. Takže budu zítra pomáhat stěhovat ... Je to prý jen preventivní opatření, aby byli lidé připraveni na všechny eventuality a předešlo se jakýmkoliv ztrátam na životech. Zatím tam hladina vody v nejbližší řece La Salle je stále ještě asi jeden a půl metru pod úrovní podlahy v přízemí velké většiny domů. Říká se ale, že stabilita hrází z pytlů s pískem v okolí je ohrožena krysami, které si na pytlích z umělých vláken vyrobených v Indonésii pochutnávají.

Všechny hráze kolem městeček na jihu dnešní vetrný den zatím vydržely. Zítra má být stále jestě větrno. Hráze kolem jednotlivých domů vně těchto komunit na tom byly hůře. Mohli jsme v televizi vidět, jak se vrcholy vln pres ně přelévají a uvnitř pomalu stoupá hladina vody. Celoživotní úspory mnoha lidí letos asi odplují po řece ...

V Grand Forks v Severní Dakotě hladina řeky konečně klesla o dva metry a první lidé se začínají vracet do města likvidovat škody způsobené vodou a ohněm.

29. 4.   Dnes bylo ve Winnipegu -1 az 0^oC, foukal silný studený vítr a celý den popadával sníh. Vítr mi připadal zlověstný, však také asi půl hodinu po půlnoci způsobil protržení hráze v Ste. Agathe. Nebyla to hráz, která odděluje Ste. Agathe od řeky, ta přežila, ale násep železniční trati, který sloužil jako ochranná hráz na druhé, západní, straně vesnice. Přes něj se převalila velká vlna (vodní stěna - výrazný schod ve vodní hladině) hnaný po záplavovém jezeře větrem od západu směrem k řece. Ste. Agathe byla zatopená během 45 minut do vyšky asi 1 a půl až dva metry. Pár lidí a vojáků, kteří tam ještě dohlíželi na hráze muselo dost spěchat, aby se odtamtud dostali pryč. Ste. Agathe (asi 400 obyv.) je první manitobská obec, která povodni podlehla. Ještě snad nikdy nebyla při povodních zaplavena a její obyvatelé doufáli, že přežije i letos a proto tam prakticky všechno v domech nechali, když byli minulý týden vyzváni k evakuaci.

Připomínám, že to je ta vesnice, kde jsme se v únoru pokoušeli postavit igloo s Remem a spol. Remo s Lai Čan si kromě trochy šatů, dvojkola a auta ze svého domku při evakuaci také nic neodstěhovali. Až se za měsíc vrátí domů, bude je asi čekat pěkné nadělení. Povodňová voda je kontaminována vším možným - fekáliemi lidskými (Grand Forks) i zvířecími, hnojivy vylouhovanými z polí, toxickými chemikáliemi z Grand Forks a různých skládek, benzínem, naftou, oleji, spoustou bakterií, virů a cizopasníků, tisíci mrtvol krav a jiného dobytka, kterého na zaplavených územích v Severní Dakotě zahynula asi polovina, protože ho překvapení farmáři vůbec nestačili evakuovat.

Ja jsem dnes pomáhal evakuovat svoje dcery ze St. Norbert. Většina lidí se tam ale moc nevzrušovala s vystěhováváním nabytku a jiných věcí, v podstatě zamknuli domy a odjeli (po té, co si vystáli dlouhou frontu při registrování se na policii coby evakuanti). Našlo se i ale pár takových, kteří vystěhovali své domky kompletně.

Podle poslední předpovědi má v oblasti Winnipegu hladina řeky dosáhnout maxima už někdy mezi 1. a 3. květnem, takže to už snad brzo budeme mít za sebou. Pořád se ještě na jihu od Winnipegu horečně staví hráze, voda už je začíná olizovat. Zdá se, že občas to v organizaci boje proti povodni také trochu skřípe. Je nedostatečná koordinace mezi winnipegskou radnicí a provinční vládou. Omylem byla vydána výzva k přípravě k evakuaci řadě lidí uvnitř Winnipegu, kteří vůbec ohroženi nejsou a neví se kolika, takže jim nikdo není schopen sdělit, že můžou přestat balit. Teď se na poslední chvíli provádí oprava (která se měla podle plánu provést už na podzim) hydraulického mechanismu, který zdvíhá ze dna Červené řeky obrovský jez, který odchyluje část vody z řeky do floodwaye. Výška hladiny vody v řece se udáva asi čtyřmi různými způsoby - v USA (a tím pádem i na jihu Manitoby) se udává výška ode dna řeky, tady u nás buď jako výška nad mořem nebo vyška nad průměrným letním stavem a na jednom místě ve Winnipegu jako výška nad povrchem ledu v zimě. Takže se v tom nikdo naprosto nevyzná.

Nedělního příkazu absolutní evakuace ze zaplavových územi na jihu stále ještě všichni farmári neuposlechli. Někteří tvrdí, že odejdou jen v poutech a před hlavní pušky, že oni lépe vědí než byrokrati ve Winnipegu, kde na ně číhá od řeky nezbezpečí, protože na svých farmách strávili celý život. Fakt je, že byli k evakuaci nuceni i farmáři, jejichž farmy jsou zatím daleko od rozlitých vod, prostě celé administrativní jednotky bez přihlédnutí k situaci každé jednotlivé rodiny.

30. 4.   Možná už zítra dorazí do Winnipegu maximum povodně. Na jihu už povodňové "jezero" začíná olizovat narychlo vybudovanou Brunkildskou hráz. Dá se říci, že tady docela s napětím čekáme, jestli floodway a všechny hráze vydrží, jestli nepříjde nějaký dlouhotrvající liják nebo další silný vítr. Bude to chvíli trvat než si doopravdy oddechneme - než vody opadnou, může to trvat i několik týdnů (při povodni v r. 1826 se řeka zcela zcela vrátila do svého řečiště až 4. července! V Manitobě už bude brzo nasazeno celých 7 tisíc kanadských vojáků, což je velká část celé kanadské armády. Zítra dokonce hodlají obsadit i parkoviště u mého pracoviště v Pinawě, sto kilometrů od Winnipegu. Německo uvedlo do pohotovosti i německé vojáky na dlouhodobém výcviku v Kanadě, aby mohli pomoci, bude-li to třeba.

3. 5.   Nejvyšší hladina vody uvnitř Winnipegu už byla dosažena více než před 24 hodinami a všechny hráze podél řek ve městě to zatím vydržely! Je nutno je ale stále hlídat a ihned opravovat, když někde začne voda prosakovat. To se už stalo na několika desítkách míst. Kdyby se oprava neprovedla co nejdříve, hráz by se brzo protrhla úplně. Stále se ještě plní pytle s pískem, už jich letos bylo ve Winnipegu naplněno více než sedm miliónů. Teď se pozornost přesouvá na sever od Winnipegu do města Selkirk a dalších menších komunit, které už nejsou chráněné floodwayí a tak ten příval vody dostávají naplno. (Floodway se vlévá zpět do Červená řeky asi 20 km na sever od Winnipegu, voda tam z floodwaye padá do řeky z mírné výšky, spousta lidí se na to teď chodí koukat, vypadá to jako malá Niagára, kalná hnědá voda tam vře a duní a vytváří mohutné víry - je to prostě nezvyklé divadlo). Jezero Winnipeg je stále ještě zamrzlé, takže voda nemá kam jít. Stále se tam ještě snaží vrtat další díry do ledu, zdá se ale, že tam rozsáhlým záplavám neujdou.

Evakuovaná čtvrť St. Norbert je zatím na suchu (kromě asi dvou nízkoležících domů). Narychlo vybudovaná ráz u Brunkildu zatím také drží. Hladina vody při povodni na Červené řece zůstává na maximální výši v daném místě alespoň čtyři až pět dní, někdy i dva týdny. Ani ve Winipegu není tedy ještě zcela vyhráno. Ale počasí je zatím perfektní (slunečno, žádný déšt, v noci dost chladno, dnes např. -6^oC, ve dne nejvíce kolem 10^oC, žádný další silný vítr), takže jsou zatím důvody k optimistickě náladě. Zajímavé je, že i když se člověk denně neúčastní stavění hrází, jen z toho napjatého sledování situace je docela unaven.

Armáda se nakonec u nás v Pinawě neutábořila, přemístili se na půl cesty blíž k Winnipegu - na dně obrovské jámy, z níž byl vytěžen štěrk nedaleko města Beausejour (jehož jméno je mírná skomolenina francouzské věty "Krásný je tento den"). V Manitobě je soustředěna už víc než desetina kanadské armády. Je to prý největší operace kanadské armády od korejské války. Asi desetina všech domů na venkově podél Červené řeky mimo ohražená městečka je zcela zničena, takže bude komu pomáhat i poté co vody opadnou.

Ve čtvrtek byl ve winnipegským novinách obrázek ze zatopené vesnice Ste. Agathe. Byl na něm dodávkový automobil, kterému z vody vyčuhoval celý vršek kapoty a více jak polovina výšky korby. Pod tím byl titulek "Dodávka v centru Ste. Agathy pod dvěma metry vody". Přitom kapota takové dodávky je většinou asi tak 120 cm na zemí, když má vyjímečně zvýšený podvozek, tak může být až 150 cm nad zemí, ale rozhodně ne dva metry. Nechápu, že se nikdo v těch novinách nad tím nepozastaví. Nejspíš je to další příklad toho, že metrický systém se v Kanadě ještě lidem zcela nedostal do krve.

Většinou si lidi v době současné povodně velice pomáhají, jak jsem se už zmiňoval. Např. rádio CBC včera během speciálního dopoledního programu věnovánemu naší povodni vybralo po celé Kanadě více než půl miliónu dolarů pro pomoc postiženým. Najdou se ale i lidé, kteří chtějí na povodni vydělat. Obcházejí domácnosti ve Winnipegu, nebo kontaktují lidi po telefónu, a vybírají dary pro pomoc postiženým, které si nechávají pro sebe. Jeden takový 29-tiletý muž už byl zatčen. Našli se též mladí vandalové, kteří se bavili rozřezáváním pytlů, z nichž jsou provizorní hráze stavěny. To je další důvod, proč musí být všechny hráze nepřetržitě hlídány.

4. 5.   Během včerejška bylo nutno opravovat dalších 37 menších průniků vody hrázemi ve Winnipegu. Celkem už bylo takových případů 129 od té doby, kdy sem dorazil vrchol povodňové vlny. Hladina řeky je teď ve Winnipegu o malinko více než 8 m nad povrchem ledu v zimě. To je maximální úroveň, která je řece dovolena (voda téměř dosahuje ke spodní části některých mostů ve městě), všechno ostatní je posíláno kanálem (floodwayí) kolem města (bez floodwaye by teď byla hladina řeky ve Winnipegu asi o další dva metry vyšší a velká část města by byla zaplavena). Toho se dociluje přizdvižením vrat (jezu) ve dnu řeky těsně za vtokem do floodwaye (ten je 9 m nade dnem řeky). To vede k mírnému zvýšení hladiny na jih od floodwaye a tedy k většímu ohrožení domů v té oblasti. Vrata bylo potřeba trochu víc zdvihnout v pátek, aby se zabránilo dalšimu růstu hladiny ve městě, a následkem toho byla zaplavena malá komunita (předměstí) Grande Pointe, kde lidé nestačili zvyšovat hráze tak rychle jak rostla hladina vody kolem nich a asi 125 ze 150 domů, které tam jsou, bylo zaplaveno. Bylo kolem toho mnoho hořkosti, obyvatelé Grande Pointe si stěžovali, že jejich domy byly obětovány, aby se uchránily domy Winnipežanů, že nebyli včas varováni, nebyla jim poskytnuta dostatečná pomoc ze strany armády (armáda tvrdí, že dělala vše co se dalo - viděl jsem ale včera vojáčky hrabat listí kolem jednoho z kostelů, v němž se nedaleko od mého bydliště utábořili, místo aby někde stavěli hráze; zase je ale fakt, že se nějaký zadní voj musí starat i o bydlení, vaření atd.) Na to jim Winnipežané odpovídali, že když je nutno se rozhodovat ve "válce" mezi záchranou 650000 lidí a 300 lidí, přednost se samozřejmě dá těm 650 tisícům. Tuto výměnu názorů bylo možno slyšet na winnipegské stanici rádia CBC, která už celý týden místo normálního vysílání slouží coby centrála na zprostředkování informací týkajících se boje s povodní. Většinu dne vysílají živě telefonáty posluchačů, kteří nabízejí pomoc, potřebují pomoc nebo se prostě jen chtějí podělit o své zkušenosti, názory, zážitky a emoce.

Lidé v Grande Pointe horečně vozí od pátku pytle s pískem na flotile malých člunů na zesílení hrází kolem svých domů. Vyzývali dobrovolníky s čluny i bez, aby jim přišli pomoci, měli nedostatek pump na vyčerpávání prosáklé vody. Úřady dobrovolníky zase zřejmě zaháněli zpět, že prý vody kolem Grande Pointe jsou příliš nebezpečné. Nakonec stejně většina hrází náporu vody podlehla, jak už jsem se zmínil nahoře. Domy v Grande Pointe jsou většinou dost nové a hodně drahé, takže se zdálo z některých telefonátů vysílaných v rádiu, že alespoň někteří Winnipežané postižené obyvatele Grande Pointe zase tak moc nelitují ...

Určitá byrokracie asi kvete za každé situace. Ve Winnepegu jsou teď například už dost velké zásoby naplněných pytlů z pískem. Když je někdo z venkova (z obcí na sever od Winnipegu nebo třeba z toho Grande Pointe) nutně potřebuje, nemůže si je prostě naložit do auta a honem běžet zpevňovat své hráze. Je nutno předat žádost oficiálními kanály: přes obecní krizový štáb na štáb provinční, který pak oficiálně požádá město Winnipeg o dodání pytlů ...

Povodeň dosáhla maxima v Emersonu na amerických hranicích už více než pred týdnem, ale voda tam zatím opadává mnohem pomaleji než by si to lidé přáli, zatím opadla jen o pouhých 30 cm.

Příkazy k úplné evakuci zatopených oblastí nebyly nakonec prosazovány silou. Koho se armádě a policii nepodařilo přesvědčit dobrovolně k odchodu, zůstal tam na vlastní riziko s tím, že mu nemusí být poskytnuta pomoc v případě nouze. Stále tam tedy ještě zůstává nekolik set lidí, kterým se podařilo zachránit své domy a farmy. Mezi nimi obyvatelé jedné hutteritské kolonie, kterým se s pomocí Hutteritů z jiných kolonií zatím podařilo uchránit své domy i hospodářské budovy. Když se k nim voda blížila byla zrovna neděle, byla to prý, pokud sahá jejich paměť, první neděle, kdy se nesešli k nedělní bohoslužbě a místo toho horečně stavěli hráze. Jak je jejich zvykem, neobrátili se o pomoc k nikomu z vnějšího světa, spoléhali se na vlastní síly. Když jejich vlastní kolinie byla ale už dostatečně zabezpečena, chodili pomáhat všem v okolí, kdo pomoc potřebovali.

Ve Winnipegu bylo konečně nalezeno tělo 14-tiletého chlapce, který byl 22. dubna vcucnut prudce proudící vodou z tajícího sněhu do městské kanalizace. Tělo bylo nalezeno ve sběrné podzemní nádrži několik kilometrů od místa neštěstí.

Armáda od včerejška ve Winnipegu získala i policejní pravomoce, protože winnipegská policie na všecno nestačí (kromě normální činnosti chránit evakuované oblasti před vandaly, kontrolovat hráze a dávat pozor, aby nikdo nespadl do rozvodněné řeky). Ne místech, kam se teď chodí dívat obrovské davy lidí na velkou vody (jako ve Forks na soutoku obou řek v centru Winnipegu nebo u "vodopádů" u ústí floodwaye) toho vojáci alespoň trošku využívají pro vylepšení své reputace v očích veřejnosti po nedávném stále ještě vyšetřovaném somálskem skandálu (příslušníci vysádkové jednotky, která byla kvůli tomu od té doby rozpuštěna, tam umučili k smrti alespoň jednoho somálského mladíka při službě v rámci mírových jednotek OSN, které měly Somálcům pomáhat). Ochotně všem zájemcům ukazovali vnitřek svých obojživelných transportérů i jiných vozidel, vysazovali na ně děti a nadšeně vyprávěli o své službě. Působí při tom velice sympatickým dojmem. Samozřejmě, celá jejich účast při boji s povodní velice zvyšuje jejich popularitu. Lidé je velice chválí, jak jsou efektivní. Tři vojáci už utrpěli nějaká zranění při pracech na stavbě hrází - z toho jeden přišel o oko když opravoval pneumatiku, další má rozsáhlé popáleniny poté co jeho člun najel na drát elektrického vedení ponořený pod hladinou, který byl pod proudem a ten třetí jen utrpěl podchlazení, když se ho hned nepodařilo vylovit z ledové vody, do které spadl.

Uvažovalo se hodně o tom, že kvůli povodni bude v Manitobě třeba federální volby vyhlášené na 2. června až o několik měsíců odložit (to by dalo Manitobanům moc případně i změnit politickou rovnováhu, protože by před svým hlasováním už věděli jak hlasoval zbytek Kanady). Dnes se zdá, že se budou konat volby všude ve stejném termínu, s tím, že volební místnosti pro zatopené oblasti budou zřízeny třeba i mimo příslušný volební obvod, bude možno volit poštou, apod.

Federální vláda konečně uvažuje o uvolnění dostatečných prostředků na stavbu pořádných trvalých hrází, aby se už nemuselo opakovat to, co tady teď zažíváme. Podle dosavadních pravidel totiž dostal příspěvek na stavbu hrází jen ten, kdo každoročně stavěl hráze provizorní z pytlů a po povodni je zase odstranil (příspěvek byl prostě jen na mimořádná opatření). Když se někdo (jednotlivec, město) rozhodl postavit jednou provždy trvalou hráz, musel si veškeré náklady hradit ze svého! Také jsem dnes slyšel telefonát člověka, jehož dům někde na jihu od Winnipegu je zrovna teď po okapy ve vodě (zachrání snad jen pračku, ledničku a podobné spotřebiče, které před povodní umístil na střechu a které jsou tak stále ještě několik desítek cm na hladinou vody), který pevně prohlašoval, že až voda opadne nejprve postaví pořádný kopec a teprve pak na něm nový dům (to bylo něco, co mne automaticky napadlo, když jsem se poprvé seznámil se situací v zátopové oblasti, když jsem tam před dvěma týdny pomáhal stavět hráze). Zdá se, že letošní povodeň konečně nutí řadu lidí logicky uvažovat.

Nevím vlastně, jestli tohle všechno někoho mimo Manitobu moc zajímá. Na mě se tady ale stále valí tolik různých příběhů spojených s povodní, že mám velké nutkání se o ně stále dělit s dalšími lidmi. Alespoň tady se zdá, že to co se tu děje, je něco velice mimořádného, co se nestává příliš často. Hodně lidí je docela šokováno tím, že příroda je stále ještě mocnější než my, že se najednou ocitli v situaci, kdy si prostě nemohou naplánovat co budou v příštích dnech dělat, že jim nezbývá nic jiného než čekat, jak se situce vyvine. Je možno slyšet i názory, že letošní povodeň je důsledek lidských zásahu do přírody.

Někdy se zdá (a někteří lidé to říkají i nahlas), že to média s povodní zbytečně přehánějí, že vybičovávají emoce více než je třeba, že prostě také jen chtějí zvýšit svoji popularitu (fakt je, že třeba CBC, kterou mám jinak velice rád, jak jste si jistě už všimli, je stejně jako armáda závislá na státním rozpočtu a tedy podpoře veřejnosti a že jí tedy velice pomůže, když si vytvoří pověst, že byla velice užitečná coby neformání koordinátor boje s manitobskou povodní; od zítřka se CBC zase po většinu dne vrátí k normálním programům, možná i pod vlivem zvyšujícího se počtu telefonátů posluchačů, kteří navrhuji, že by možná i nervům lidí bojujících s povodní prospělo slyšet alespoň občas i něco jiného než jen o povodni). Dnes se mi podařilo na chvíli zaskočit na jedny filipínské křtiny a tam žádné rádio neposlouchali, o povodni snad vůbec nemluvili (přestože tam byl Remo, který stále ještě neví jak moc byl jeho dům v Ste. Agathe zatopen), prostě nevrušovali se věcmi, které nebylo v jejich silách ovlivnit.

Při té záplavě informací se nejspíš šírí i hodně různých mýtů a polopravd, nebo alespoň konfliktních informací. Např. stále se obcas o letošní povodni mluví jako o největší za 500 let (nebo i tisíc) a přitom se tvrdí, že ta letošní povodeň je přece jen menší, než legendární povodeň z r. 1826, která vyhnala celkem čerstvě usazené první zemědělské usedlíky na nějakou dobu daleko od Červené řeky (nakonec se k ní postupně vrátili, a tak vznikl dnešní Winnipeg a ostatní komunity a naše starosti s povodněmi). Nebo je stále slyšet tvrzení, že v Severní Dakotě se utopily desetisíce nebo i stotisíc krav, jejichž těla sem připlavou (já nahoře opatrně napsal tisíce). Dneska volal do rádia někdo z university, kdo by tedy mohl být dost dobře informován, a tvrdil, že to je nesmysl, že jich bylo jen několik málo set (já viděl v televizi vytahovat z vody zatím jen tři takové utopené krávy a zatím jsem neslyšel o tom, že by nějaká z těchto utopených krav plavala skrz Winnipeg.

Mimochodem, dnes už bylo ve Winnipegu zase skoro 20^oC, prostě vedro a k večeru padal mírný jarní dešť. Na úterý se ale zase čeká silný vítr, tak držte palce lidem, jejichž hráze na jihu stále ještě drží.