Na sumitu frankofónů v Monctonu i Česká republika | 5. 9. 1999 |
V pátek 3. září byla zahájena v Monctonu v Novém Brunšviku 18. konference frankofónních zemí na nejvyšší úrovni. Náhodou jsem poslouchal na francouzském okruhu CBC celý přenos s jejího zahájení. Setkání zahájil velice krátkým projevem kanadský ministerský předseda Jean Chrétien, který mimo jiné přivítal tři nové členy organizace - Litvu, Českou republiku a Slovinsko (takže Česko nezůstalo dlouho za sousedním Polskem a La Francophonie má teď už 52 členských zemí). Pak následovala s mnohem delším projevem vietnamská prezidentka jako představitelka hostitelské země předchozího sumitu. Avšak nejen komunističtí politikové rádi dlouho mluví, protože několik dalších mluvčích jí délkou projevu ještě hodně překonalo, přičemž všichni dohromady toho zase tolik nesdělili. Nedávno zvolený nový anglofónní premiér Nového Brunšviku také krátce přivítal delegáty dobrou francouzštinou. Nový Brunšvik je jedinou důsledně dvojjazyčnou kanadskou provincií a původním domovem Akádijců, o nichž se v poslední době hodně mluvilo právě u příležitosti tohoto sumitu, kterého chtějí Akádijci využít, pro dokončení svého "vstání z mrtvých" jako národní skupina (např. na sumitu představili svou novou vlajku).
I generální tajemník OSN Kofi Anan pozdravil delegáty docela obstojnou francouzštinou. Jeho předchůdce Egypťan Boutros Boutros-Ghali, který nyní dělá právě generálního sekretáře La Francophonie (asi když je někdo jednou nějakým mezinárodním generálním tajemníkem, už pak nic jiného dělat nemůže) také samozřejmě mluvil. Kromě francouzského presidenta Chiraca měli velice dobře znějící projevy i někteří Afričané, např. představitel Toga, kteří asi také používají francouzštinu v každodením životě.
Zastánci lidských práv protestovali proti udělení víz hlavám některých afrických členů Frankofónie (Kongo, Burundi, ...), z nichž asi 30 je obviňováno z porušování lidských práv nebo přímo ze zločinů proti lidskosti. Druhý den se někteří z nich, kteří třeba stojí na opačné straně v současných bojích v Kongu, mezi sebou slovně utkali v projevech na konferenci a jejich přívrženci i ve fyzických potyčkách při demonstracích na ulicích Monktonu.