Když byl kanadský ministerský předseda Chrétien včera v Monctonu novináři dotázán na to, jestli jeho vláda uvažuje udělat něco pro zastavení násilí ve Východním Timoru, které tam právě rozpoutaly proindonézské milice (polovojenské organizace podporované některými elementy v indonézské armádě) jako odvetu za hlasování drtivé většiny (78%) obyvatel pro nezávislost v referendu organizovaném minulý týden OSN, odpovídal velice vyhýbavě: Prý nemá žádné zprávy o tom, jak tam situace vypadá. Vláda bude zvažovat situaci. Kanada nemůže nic dělat bez rozhodnutí Rady bezpečnosti OSN. Na všechno jsou mezinárodní procedury, které je třeba dodržovat.

Zajímavé je, že v březnu zřejmě stačil jediný telefonát od Clintona, aby Chrétien poslal kanadská letadla bombardovat Jugoslávii, aniž čekal na schválení intervence Radou bezpečnosti nebo se staral o dodržování nějakých zavedených procedur OSN.

Přitom o indonézském násilí ve Východním Timoru je kanadská vláda (a všechny ostatní západní vlády) informována již od nezákonné indonézské okupace Východního Timoru v r. 1975. Od té doby tam byli zabity tisíce a možná i desetitisíce lidí požadujících nezávislost.

Přesný počet obětí násilí několika posledních dnů není zatím znán, můžou to být stovky mrtvých a možná více než kolik bylo zabito v Kosovu za celý rok před bombardováním NATO. Ví se, že zabiti byli čtyři pracovníci OSN a dalších šest je pohřešováno. Velká část ostrova je od včerejška v moci proindonézských milicí, které vyhánějí přívržence nezávislosti z domovů a zakládají požáry. Na ulicích je slyšet střelbu. Předpokládá se, že asi 150 tisíc lidí bylo vyhnáno ze svých domovů. Novináři houfně opuštějí ostrov, protože je jim vyhrožováno smrtí. Pracovníci mise OSN se cítí ohroženi. Na ostrově je dost indonézských policistů a vojáků, kteří by mohli násilí zabránit, zdá se ale, že mnoho z nich akce milicí toleruje nebo přímo podporuje.

Přitom zajistění bezpečnosti v době referenda a po něm by asi vyžadovalo celkem malý ozbrojený mezinárodní mírový sbor, jehož přítomnost mohla vzniku násilí zamezit. A riziko zatažení takového mírového sboru do konfliktu (nutnost skutečně použít zbraně) byla mnohem menší než v Kosovu. Ještě lepší by samozřejmě bývalo bylo kdyby západní vlády soustavně od r. 1975 prováděly diplomatický a hospodářský nátlak na Suharta, aby s Východním Timorem zacházel slušně. A přerušily s ním veškerou vojenskou spolupráci.

Bývalý indonézský president Suharto asi nese odpovědnost za většinu násilí, které se od r. 1975 ve Východním Timoru stalo. Ve srovnání s ním se možná jugoslávský president Milošovič choval docela umírněně ve snaze zajistit jugoslávskou svrchovanost nad Kosovem. Přitom Suharto nebyl obviněn z válečných zločinů jako Milošovič a místo toho byl před dvěma lety přijat v Kanadě se všemi poctami a kvůli tomu, aby se tu dobře cítil a aby nadále podporoval rozvoj obchodu mezi Kanadou a Indonézií, byly demonstrace kanadských studentů, kteří proti jeho návštěvě protestovali, dost tvrdě potlačeny.

Co jiného si po takových srovnáních myslet, než že v politice stále panuje nesmírné pokrytectví ...

Viz též:

Mluvčí Světové zdravotnické organizace (WHO) v pátek prohlásil, že polovina zdravotnického materiálu zaslaného během bombardování Kosova jako pomoc do Albánie byla nepoužitelná (nesplňovala běžné normy pro zdravotnické potřeby).

Americká vláda konečně přiznala, že lhala o průběhu obléhání areálu sekty Davida Koreše ve Waco v Texasu v r. 1993. Oficiální vládní stanovisko doposud bylo, že požár, kterým incident skončil, v němž zahynulo 76 členů sekty včetně několika děti, členové sekty založili sami a že FBI v ten den na ně nestřílela. Tvrdohlavý US filmář McNulty, kterého za to hodně lidí donedávna nazývalo protivládním extremistou, se několik let incidentem intenzivně zabýval, natočil o tom dokumentární film a podařilo se mu s pomocí dalších expertů infračerveným rozborem oficiálního vládního videozáznamu dokázat, že FBI na sektu ten den střílela (což minulý týden US vláda konečně po dlouhém zapíraní přiznala). V požářišti se našly zbytky zápalných projektilů vystřelených FBI, které mohly požár způsobit. Díky těmto faktům byla americká generální prokurátorka minulý týden nucena znovu otevřít vyšetřování incidentu ve Waco.

Používání nepřiměřeného násilí a lži proti různým extremistům a vyšinutým lidem ze strany legální moci (i když třeba v dobrém úmyslu) ať už ve Waco nebo v Kosovu nebo jinde nemůže podle mě nic vyřešit, jen začarovaný kruh násilí prodlužovat.