Možná jste si všimli, že jsem se vloni zúčastnil dálkové jízdy na kole z Winnipegu do Atlanty, pořádané winnipegskou pobočkou organizace Habitat for Humanity, která se snaží opatřit bydlení pro nemajetné rodiny s více dětmi, které přestože v nich rodiče tvrdě pracují nejsou schopné si z vlastních prostředků zajistit slušné bydlení. Předpokládá se, že každý účastník takové jízdy sesbírá $4000 darů (od známých, spoluzaměstnanců, široké veřejnosti) pro Habitat a účast na jízdě (se zaopatřeným ubytováním a stravováním) je pak jakousi odměnou za toto fundraising (doslova "zdvihání" peněz). Během jízdy se pak ve sbírání darů pokud možno pokračuje.

Letošní jízda vedla z Kelowny v B.C. do Winnipegu a probíhala od 26. 7. do 16. 8. Letos jsem neměl čas a dost nadšení sebrat celé 4 tisíce dolarů, loňská jízda byla ale dost nezapomenutelný zážitek, tak jsem nasbíral alespoň $700 a připojil jsem se k té skupině bláznivých lidí, z nichž mnohé jsem znal od loňska, alespoň na poslední dva dny. Vlastně vyrazil jsem z Winnipegu na kole už ve čtvrtek ráno směrem na západ po transkanadské slinici (č. 1) do Brandonu vzdáleném 220 km od Winnipegu kam jsem večer dorazil po 12 hodinách jízdy. Byl to pěkný pocit zase sedět v sedle a rvát se s větrem a deštěm (po obrovských vedrech v červenci je tady od začátku srpna dost zima a pořád prší a skoro to vypadá jakoby se tu letos už neodvratně usadil podzim). Naštěstí ve čtvrtek pršelo celkem jen asi 4 hodiny a před koncem jízdy jsem ještě stačil úplně uschnout.

Někde ve třetině cesty u Portage la Prairie, kde není zrovna pořádná krajnice (první verze transkanadské silnice byla dokončena teprve někdy v roce 1947 a dodnes nebylo dokončeno po celé délce její zdvojování v silnici dálničního typu) jsem ale málem skončil pod koly dvou náklaďáků vezoucích obrovské buldozéry, jejichž řidičům se moje přítomnost na silnici zřejmě nelíbila, nechtělo se jim zpomalovat, když zrovna v ten okamžik neměli volný pruh na mé předjetí a houkáním a pak i sprostými nadávkami z okna se mě snažili zahnat ze silnici. To se mi v Kanadě zatím ještě nestalo - musím ale říct, že jsem zatím ještě moc po rušné transkanadské silnici na kole nejezdil. Před pěti týdny zhruba ve stejných místech jiný obrovský náklaďák srazil z kola jednu mojí spolujezdkyni z loňské jízdy do Atlanty, když před tím bez úhony se svým kamarádem dojela na kole až z Vancouveru. Přežila to "jen" s několikanásobnou frakturou jedné nohy a vykloubeným ramenem a dodnes dost kulhá. Tvrdí, že řidič toho náklaďáku do ní vrazil úmyslně s cílem odradit cyklisty od používání hlavních silnic, kteří tam velkým náklaďákům překážejí při vydělávání peněz. Že prý to poznala z jeho pohledu, který zachytila, když letěla vzduchem do příkopu. Po nárazu do ní nezastavil a ujel a zatím nebyl nalezen.

Když jsme pak v pátek jeli z Brandonu už s celou skupinou, ale rozptýleni na vzdálenosti několika kilometrů, zpět do Winnipegu po jiné vedlejší jen dvouproudové silnici č. 2, jakoby její slova potvrdil jiný náklaďák, který předjížděl velkou rychlostí auta ve svém pruhu a přitom jel dlouhou dobu v protisměru snad schválně úplně při samém kraji silnice na opačné straně než měl jet, takže alespoň mě nenechal vůbec žádné místo a musel jsem před ním sjet ze silnice ven. Alespoň z dálky troubením oznamoval svoji přítomnost, ale jeho počínání vypadalo opravdu jako cílevědomé nahánění strachu cyklistům. Totéž se stalo o kus dál dalším účastníkům jízdy.

Podle pachu se z nich linoucímu, většina náklaďáků, které jsem na obou silnicích potkával, opravdu převážela prasata.

Ten pátek jsme měli urazit 175 km a dojet do městečka Elm Creek. Brzo po startu začalo mrholit, déšť houstnul a houstnul a nakonec lilo jako z konve, viditelnost byla malá, krajnice žádná, takže byla ten den jízda po 123 km předčasně ukončena a do Elm Creeku jsme se na nocleh dopravili doprovodnými mikrobusy. Do soboty do rána nám hlavně boty vůbec nestačily uschnout, v sobotu alespoň nepršelo, bylo sice dost zima a silný protivitr, zbývajích 72 km do centra Winnipegu na slavnost Habitatu jsme ale už urazili celkem v pohodě.