Právě uplynulou neděli bylo na Cross-Country Check-Up rádia CBC (o předchozích dvou programech jsem psal tady a tady) probírano další zajímavé téma: Jaká bude role odborů a kolektivního vyjednávání v budoucnosti po té co tady v posledních letech odbory soustavně ztrácely vliv díky restrukturalizaci nejrůznějších odvětví ekonomiky, úbytku tradičních dělnických profesí a stále většímu podílu příležitostných pracovních míst a práce na zkrácený úvazek. Pořad byl reakcí na nedávnou stávku v USA zaměstnaců největší americké kurýrní firmy UPS (United Pacel Service), která skončila vítězstvím zaměstnaců (odborů), protože měli potenciál ochromit celé americké hospodářství a která je tak považována za jakýsi předel, za počátek obnovení významu odborů v sev. Americe. Neměl jsem možnost celý pořad souvisle poslouchat, ale zdálo se mi, že mezi volajícími převládají příznivci velkých odborů, kteří mají zato, že odbory a kolektivní vyjednávání se zdaleka nepřežily, že ještě dlouho do budoucnosti budou vykonávat užitečnou roli. Ani moderátorce (která jen zastupovala obvyklého moderátora pořadu - je doba dovolených) se nepodařilo být naprosto nestrannou, alespoň se mi zdálo, že mírně fandí odborům.

To na co si odpůrci odborů v Kanadě hlavně stěžuji, je zákon podle něhož, když si nadpoloviční většina zaměstnanců (můze se jednat třeba jen o zaměstnance určité profese) na nějakém pracovišti odhlasují, že chtějí založit odbory, pak je celé pracoviště (nebo jeho přislušná profesní čast) vyhlášeno odborovým pracovištěm a na všechny jeho zaměstnance se vztahuje kolektivní smlouva, kterou odbory vyjednají se zaměstnavatelem a všechny musí odvádět odborům dost vysoké příspěvky, jejichž výše prakticky nezávisí na tom, jestli jsou formáně členy odborů nebo ne.

Lidé, kteří mají velké vyjednávácí schopnosti a samozřejmě také profesi, o kterou je zájem, se bez odboru obejdou, považují je za přežitek a mluví o nezadatelném právu každého jednotlivce na přímé jednání se zaměstnavatelem. Lidé jejichž vyjednávací pozice je průměrná nebo podprůměrná, pochopitelně mají zájem o kolektivní vyjednávání, protože při něm mohou využívat služeb právníků a jiných expertů, které si mohou dovolit vydržovat velké odbory pro své členy, kteří by si nikdy jednotlivě takové experty najmout nemohli. V adversiální společnosti, v níž navíc výše platu příliš nezávisí na množství užitečné práce vykonané daným jednotlivcem, ale je spíše přímo úměrná tomu, jak se dokáže prosadit (vyjednávat), bude stále dostatek lidí, kteří se budou utíkat pod ochranu odborů. Jinak řečeno, pokud se většina zaměstnavatelů bude na zaměstnance dívat jen jako na nutné zlo, jen jako na součást výrobních nákladů, které se snaží potlačit na nezbytné minimum (tedy urvat si pro sebe nejvíc z toho co společně se zaměstnanci vytvoří), bude i místo pro odbory, které se zase budou snažit urvat co nejvíce pro své členy.

Shodou okolností, o týden dříve, ráno 17. dubna vysílala CBC jiný zajímavý pořad věnovaný světu práce, pořad o kanadské pobočce firmy Lincoln Electric, jejíž zaměstnanci jsou nejlépe placení v celé Kanadě, s vyjímkou snad jen jednoho roku dostávali už po desítky let velké vánoční premie a za posledních 40 let firma propustila jen asi 10 zaměstnanců, kteří se stali nadbytečnými (a její americká mateřská firma za posledních 50 let nikoho, protože tenkrát zavedla zaruku celoživotního zaměstnání pro všechny své zaměstnance; její kanadská pobočka se chystá v nejbližší době zavést totéž). Úplně všechni zaměstnanci pracují v úkolové mzdě (jsou placeni pevnou částku za každý vyrobený kus) a dostávají odměnu za všechny inovace a nápady, které zvyšují produktivitu firmy. Tento systém byl zaveden v době krize ve třicátých letech, navrhli jej sami zaměstnanci ve snaze pomoci firmě přežit a zajistit si tak práci. Podstatné bylo ale i to, že zakladatel firmy pan Lincoln byl přesvědčen, že dělníci si zaslouží velký plat a podíl na zisku firmy, že je potřeba dbát o jejich rozvoj a dívat se na ně jako na lidské bytosti a ne jen jako na položku v účetní knize. Tato filozofie přežila ve firmě dodnes. Málokdo o tomto systému ví, mnoho "moudrých" hlav prohlásilo, že se jedná o relikt minulosti, který v dnešní době nemůže fungovat. Ani velké odbory o firmě nevěděly a byly přesvědčeny, že takový systém musí zřejmě zaskakovat za neschopné řízení firmy. Ekonomové naopak varují, že tento systém může být zaveden a úspěšně fungovat jen když vedení firmy je velice kvalitní a byla nejprve vytvořena atmosféra vzájemné důvěry a spolupráce mezi vedením firmy a zaměstnanci.

Nakonec ještě moje vlastní zkušenost, která by vás mohla zajímat. Já byl dlouho ke kanadským odborům minimálně řečeno ambivaletní (po zkušenosti nuceného členství v ROH v 70-tých letech a díky tomu výše zmíněnému ustanovení v podstatě povinné účasti v odborech na odborovém pracovišti). Jenže pracují na pracovišti, které je už dva roky v likvidaci. Vloni po dlouhých úvahách si většina mých kolegů (inženýrů a vědeckých pracovníků) odhlasovala založení odborů profesionálů, které by nám měly alespoň vyjednat dobré podmínky při ukončení činnosti našeho současného zaměstnavatele na našem pracovišti a při případném přechodu k jeho novému vlastníku (což se už určitě stane někdy koncem roku). Patříme pod celokanadský svaz veřejných zaměstanců a máme automaticky možnost využívat expertíz jeho právního oddělení, které se snaží najít ve stávajících zákonech a nařízeních všechno, co je nám ku prospěchu, což je něco, co by si málokdo mohl jako jednotlivec dovolit. Zatím se zdá, že i pro profesionály může být kolektivní vyjednávání docela výhodné. Uvidíme ale jak to všechno nakonec dopadne.

Mimochodem, máme jednoho kolegu, který je skalním zastáncem individuálního vyjednávání a strašně ho rozčiluje, že se na něj vztahuje kolektivní smlouva a musí platit odborové příspěvky. Odmítá se formálně stát členem odborů (k čemuž je v našem případě potřeba jen zaplatit jednorázový vstupní poplatek $5, měsíční poplatky strhávané automaticky z platu všem, na něž se vztahuje příslušná kolektivní dohoda, to neovlivní), takže nemůže o svém osudu hlasovat a ani zastávat jakoukoliv funkci v odborech. Když se hledají dobrovolníci do vyjednávacího týmů, tak se tam vehementně hlásí (s tím, že tam bude usilovat o zrušení kolektivního vyjednávání). Argumentuje tím, že když je nucen platit příspěvky, má nárok se jednání zúčastnit. Je samozřejmě jako nečlen vždy odmítnut. Takže vidíte, že život přináší absurdní scény všude na světě (celý svět mi někdy připadá jako velké absurdní divadlo).

Mimochodem, současné severoamerické mainstream (většinospolečenské) odbory jsou podrobeny i kritice "zleva", od Průmyslových dělníků světa (IWW) (což jsou odbory, které stále usilují o překonání kapitalismu, ale zcela demokratickými prostředky), kteří říkají, že vůdci těch velkých odborů už zdegenerovali a jejich zájmy se neliší příliš od zájmů kapitalistů, zatímco IWW si určitě udrží svoji věrnost zajmům dělníků i poté až se pilným organizováním také stanou mohutnou a vlivnou organizaci ...