Během minulého týdne bylo ve Winnipegu postupně zastaveno soudní řízení proti čtyřem obžalovaným, kteří byli původně obžalováni z vraždy, jež se stala už v r. 1991 (šlo o vraždu muže, který nebyl homosexuál, na stezce u řeky, kam s oblibou chodili homosexuálové; ti čtyři obžalovaní byli presentování jako skinheadi, kteří neměli rádi homosexuály a považovali zavražděného za homosexuála). Ukázalo se, že obžaloba byla postavena na výpovědi jediné svědkyně, která tvrdila, že obžalované viděla na místě činu v době vraždy. Při soudním procesu ale obhájci obžalovaných dokázali, že v okamžiku vraždy byla ona svědkyně ve Vancouveru, tedy více než dva tisíce km od místa vraždy a i další fakta, která uváděla neodpovídala skutečnosti (tvrdila, že maturovala o rok později než ve skutečnosti maturovala, apod.).

Policie byla zřejmě tolik uspokojena s prohlášením své svědkyně, že se nenamáhala všechna fakta ověřovat. Věc se za celých šest let nedostala k soudu, neprovádělo se ani žádné předběžné líčení při němž by se podle tvrzení obhájců už dávno mohlo přijít na to, že obžaloba postavila svou věc na písku. Obžalovaní celou dobu tvrdili, že jsou nevinní a jeden z nich strávil celých 18 měsíců ve vyšetřovací vazbě a bude nyní žádat odškodnění za toto věznění. Tento případ docela dobře ilustruje některá tvrzení, které jsem tady nedávno uváděl: jak dlouho to někdy trvá než se případ dostane k soudu (byl považován za vyřešený už dávno), jak se policie občas spokojí s prvními podezřelými, kteří ji příjdou do ruky a že zbytečně mohou být vězněni i další nevinní lidé. Navíc má teď winnipegská policie na svém kontě jednu nevyřešenou vraždu - protože se stala už před šesti lety, nic to ale nezmění na tvrzení, že všechny vraždy za posledních pět a půl roky byly vyřešeny.