5. 5.   Včera bylo nutno ve Winnipegu opravovat dalších 45 průsaků hrází. Jeden dům byl zaplaven (celkem za poslední asi čtyři dni od příchodu maxima povodně bylo už i ve Winnipegu zaplaveno 22 domů). V centru Winnipegu bylo dnes nutno uzavřít jeden z hlavních silničních mostů přes Červenou řeku - 80 let starý Provencher Bridge, jehož část byla kdysi (naposledy někdy před 40 lety) zvedací, aby se umožnil průjezd velkým lodí (dnes už zřejmě není pro takové lodě žádná potřeba). Zvedání usnadňovala protizávaží, která se pohybovala ve dvou kdysi vodotěsných obrovských komorách. Komory už dávno vodotěsné nejsou, teď do nich vnikla voda, která most přetížila. Jsou obavy, že by váha této vody spolu s vibracemim projíždějících vozidel mohla způsobit zhroucení mostu. Most měl být už dávno zcela přestavěn, ale pro nedostatek financí se to stále odkládá.

Většina železničních mostů přes řeku i přes floodway byla už před začátkem povodně preventivně vyřazena z provozu a naopak zatížena vagóny naplněnými kamením, aby je velká voda neodnesla.

Dnes jsem v jedné dlouhé hrázi z pytlů s pískem objevil kromě již dříve zmíněných pytlů vyrobených v Indonésii, také pytle vyrobené ve Filipínách, v Saudské Arábii, v Tchajsku a v Číně. Vypadá to, že spousta zemí na naší povodní vydělává. Použité pytle jsou velikosti a typu v jakém se do obchodů dodává rýže - to zřejmě vysvětluje seznam zemí jejich původu.

Oficiální Winnipeg se už začíná těšit, že to nejhorší je za námi, alespoň naše starostka na 18. května plánuje slavnostní pochod (vojenskou přehlídku, prostě parade) jako poděkování armádě a všem dobrovolníkům za pomoc při boji s povodní. Mnoho občanů v posledních dnech projevilo přání něco takového uspořádat, chtěli alespoň vědět kdy a jak bude vojsko odcházet, aby mu jásavými ovacemi mohli projevit svoji vděčnost.

Mluvil jsem dnes s jedním kolegou, který celou sobotu pomáhal vozit na člunech pytle s pískem do Grande Pointe. Říkal, že jeho obyvatelé se rozhořčovali právem, nikdo je předem neupozornil, že kolem jejich domů se hladina vody bude v pátek rychle zvedat. Nikoho nenapadlo tam nejprve poslat vojáky (místo hrabání listí tady ve městě) dostatečně zvýšit hráze před pátečním přizvednutím vrat před floodwayí. První vojáci se tam začali objevovat až během soboty až poté co obyvatelé Grande Pointe zoufale hledali pomoc. Pak už bylo pozdě. Kolem těch 25 domů, které se zatím podařilo zachránit, bylo nutno vyhnat hráze až do vyšky 2,5 m. Většina ze 150 domů v Grande Pointe údajně byla postavena během posledního asi jednoho roku poté co provinční úřady ujistily stavebníky, že terén, na kterém se chystali stavět je dostatečně vysoko nad maximální úrovní vody při jarních záplavách. Většina těch domů prý stála 250 tisíc dolarů a více.

Dnes jsem se dočetl, že Červená řeka se původně v kríštině jmenovala Miskusipi (Miscousipi), což znamená "řeka se dnem z červeného jílu". Pak sem přišli Francouzi, kteří jí říkali Riviere Rouge a teď se kolem ní většinou mluví anglicky a tak se jí říká Red River. (Té narychlo postavené už 45 km dlouhé hrázi vedoucí od Brunkildu k Winnipegu, která se oficiálně nazývá hráz Z, se začalo žertovně říkat "Velká manitobská zeď" a dočasnému jezeru na jih od ní "Rudé moře" (Red Sea).)

Na serveru Thompsons News Media jsem v tomto adresáři objevil fotografie, zachycující různé zajímavé či typické povodňové scény, které se objevovaly na stránkách novin Winnipeg Free Press. Některé z nich jsem se pokusil doplnit českým popisem. Najdete je tady.

Jinak se tady teď stále střídá teplo se zimou, jeden den je ráno nutno z oken auta seškrabávat ještě tloustou vrstvu námrazy, jindy je zase od ráno teplo, nestačím to už ani registrovat.

7. 5.   Abych nezapomněl, tam kde nejsou záplavy, se už vesele zelená tráva. Stále je ale ještě tu a tam možno najít různě velké zbytky hromad ztvrdlého navátého sněhu.

Kolem povodně se zatím neděje nic mimořádného. Každý den je třeba ve Winnipegu opravovat obvyklých několik desítek menších či větších porušení hrází a několik dalších domů je zaplaveno (většinou jen jejich sklepy). Dnes jsem se dočetl, že uvnitř Winnipegu je těch hrází celých 190 km podle Červené řeky a jejich přítoků (jeden z nich je velice klikatá malá řeka, která se jmenuje Seina (La Seine River)). Voda začíná opadávat rychlostí necelých 10 cm za den. Dneska ale celý den pršelo, naštestí ne příliš prudce, napršelo jen asi 20 mm vody. Horší je, že zítra mají být větry o rychlosti až 70 km/hod. Zítra bude některým lidem vystěhovaným ze čtvrti St. Norbert dovolen návrat domů. Očekává se tam hodně zaplavených sklepů. První vojáci se chystají odejít z Manitoby domů. Jsou z edmontonského pluku, který působí v Bosně a musí dokončit výcvik před tím než začátkem července odjedou vystřídat své kolegy v silách OSN v Bosně.

Včera večer se několik set rozlobených lidí ze zaplavených osad Grande Pointe a Ste. Agathe střetlo na schůzi ze zástupci provinční vlády a svého obecního úřadu. Obviňovali je z nekompetence, špatného předpovídání hladiny vody, nedostatku písku a pytlů a požadovali 100% náhradu škod, které utrpěli (provinční vláda přislíbila všem obětem povodně náhradu 80% všech škod až do maximální výše 100 tisíc dolarů na rodinu). Úředníci se bránili tím, že povodeň je zaskočila, protože se voda šírila zcela jinak než v minulých letech, kdy jistá vyvýšená železniční trať vždy vyčnívala nad vodu a sloužila jako hráz, zatímco při letošní vysoké hladině byla částečně ponořená a dovolila vodě přístup do těch zaplavených osad z naprosto nečekaných směrů.

10. 5.   Déšt pak ještě pokračoval skoro celý další den, se sněhem, občas se chumelilo dost hustě. Pár set kilometrů dále na sever napadaly dokonce desítky centimetrů sněhu. Všechny hráze ale déšt i vlny vysoké až 120 cm vytvářené silným větrem v pořádku přežily (až na obvyklé opravitelné průsaky). Vytrvalý dešt ale způsobil požár jednoho sloupu elektrického rozvodu (stejným způsobem jako při vánici 24. března). Díky tomu byly 30 minut bez proudu i čerpadla ve vodou "obležených" domech v Grande Pointe. Ve městě zase dešťová voda pronikla do městké kanalizace. Ta teď leží hluboko pod hladinou řeky, takže se voda pro projití čisticími stanice musí čerpat do řeky "do kopce" a čerpadla náhlé přívaly vody nezvládnou a tak byly "basementy" (suterény, často bývají alespoň částečně obyvatelné) několika desítek domů ve Winnipegu zaplaveny "produkcí" winnipežkých záchodů.

Včera už voda ve Winnipegu opadala rychlostí více než půl metru za 24 hodin a tak se pomalu začíná organizovat rozebírání hrází z pytlů. Všechno se bude vozit na skládky odpadků! Žádné jiné použití se pro promočené pytle s pískem nenašlo. Jen jejich odvoz přijde Winnipeg na více než milión dolarů. Odhaduje se, že boj s povodní bude celkem jen město Winnipeg stát 20 až 30 miliónů dolarů. Starostka navrhuje, aby se místo odvozu na skládky současné provizorní hráze všude, kde to jde, přeměnily v trvalé (přišlo by to jen na jednorázových několik miliónů dolarů). K tomu by ale bylo nutno rychle změnit provinční zákony - podle současných nemůže nikdo nutit majitelé domů ke stavbě trvalých hrází na svých pozemcích i když je to v zájmu všech. Mnozí majitelé třeba namítají, že trvalá hráz jim skazí výhled na řeku. Tak se tady kolem toho teď dost diskutuje - asi dost klasická diskuze o tom, jak uvést v soulad protichůdná práva a požadavky různých skupin lidí. Navíc břehy řek ve Winnipegu trpí dost erozí. Trvalé hráze by podstatně zvýšily zatížení břehů a tak by mohly urychlit jejich erozi. Postavit velké město v oblasti pravidelných záplav a dlouhodobě ho udržet na suchu není zřejmě jednoduchá věc!

Slyšel jsem i názor, že intenzita a v poslední době téměř každoroční opakovaní velkých povodní je způsobeno nadměrným vysoušením půdy (prováděním meliorace) ve snaze co nejvíce půdy zemědělsky využívat. Voda se pak z krajiny dostane drenážemi do řek rychle a najednou ve velkém množství. Farmáři mají rádi oblast kolem Červené řeky a ochotně přežívají povodně jako je ta letošní, protože půda kolem Červené řeky je jedna z nejúrodnějších v celé severní Americe.

Stále více lidí se může vracet do svých domů na zaplaveném venkově (třeba zatím jen zjistit rozsah škod), zjišťuje se rozsah škod na silnicích a jiných veřejných stavbách, začínaji se organizovat opravy a rozdělování pomoci.

Odcházejí odsud další vojáci, tentokrát z pluku, který se připravuje na dohlížení pořádku na Haiti. Celkem tu nejvíc v jednu dobu bylo 8600 vojáků. Armáda je nadšena přijetím a díky za pomoc, které se jí dostalo od Manitobanů. Po třech letech různých skandálů se z vojáků opět stali hrdinové v očích kanadské veřejnosti (která normálně se svými vojáky nemá příležitost přijít do styku; já jsem například za předchozích 13 let viděl vojenský konvoj jen jednou). Řadoví vojáci říkají, že se teď zase nebudou muset stydět chodit v uniformě po ulici. Ještě by si přáli, aby se vschopilo i vedení armády, kde prý je stále spousta nepořádku. Od začátku povodně zaregistrovali v náborových střediscích kanadské armády v Manitobě třikrát větší počet přihlášek ke službě v armádě než byl dosavadní průměr za stejné období (v Kanadě není všeobecná vojenská povinnost). Tito noví zájemci o službu v armádě výslovně říkají, že je ovlivnila možnost vidět armádu zblízka v akci.

12. 5.   Včera tady byly tak silné poryvy větru, že odfoukly z transkanadské silnice jedno osobní auto s přívěsem přímo do skupiny stromů a řidič byl při nárazu do nich na místě usmrcen (v centru Miami dnes zase řádilo tornádo!). V noci tu teď pořád mrzne. Po krajině je stále ještě možno vidět izolované zbytky hromad navátého sněhu.

Do městečka Emersonu u hranic s USA už se dá dojet dobře po silnici, je to první evakuovaná obec, do níž se již mohli vrátit všichni obyvatelé. Také blízký hraniční přechod už je na suchu a dnes začal opět fungovat alespoň pro osobní automobily (pro nákladní jestě není silnice dost pevná). Dnes byl také povolen návrat domů velké většině obyvatel jižní winnipežské čtvrti St. Norbert (i mým dcerám; našli dům nepoškozený, dokonce ani v basementu nebyla žádná voda). Teď teprve ale pomalu začíná rekonstrukce postižené jižní Manitoby, která bude trvat řadu měsíců.

V Manitobě už povodeň přestává být jedinou záležitostí, o které se mluví ve zprávách. Pomalu se dostávají do popředí pozornosti i nadcházejíci federální volby (ve zbytku Kanady běží volební kampaň naplno už dva týdny). Polovina Manitobanů je podle průzkumu veřejného mínění stále rozlobena na vládnoucí liberalní stranu za to, že vypsala volby v době povodně a třetina je pevně rozhodnuta kvůli tomu liberály nevolit. Volby byly vypsány 18 měsíců před tím než to bylo nezbytně nutné (musí se konat do pěti let po předchozích volbách, kdy přesně není předepsané, záleží to zcela na libovůli současné vlády). Voliči po celé Kanadě si to vykládají jako znamení toho, že vláda očekává nějaké nepříznivé (ekonomické) zprávy v blízké budoucnosti a proto se rozhodla raději ucházet o znovuzvolení již nyní. Dnes se konala dlouhá dvouapůlhodinavá televizní debata vůdců pěti hlavních kanadských stran. Podle kontrolní skupiny 46 nerozhodnutých voličů pozvaných sledovat debatu přímo do televizního studia v debatě nejvíce zazářili jak vůdce Konservativní strany tak vůdkyně levicové Nové demokratické strany. Nejvíce těmto vybraným divákům působí starost značné omezování výdajů na (cizinou tolik obdivovaný) veřejný zdravotní systém, které vedlo k uzavření celé řady nemocnic v posledních tří letech. Vesměs se shodli na tom, že mají pocit, že v nadcházejících volbách nebude vlastně zase tak moc z čeho vybírat.

13. 5.   Když jsem se dnes ráno probudil, s překvapením jsem koukal na bíle střechy domů kolem a vločky opět poletující kolem oken. I krajina kolem Winnipegu byla zase úplně bílá. Už se chumelí čtvrtou hodinu, obcas pěkně hustě.

Voda v řece ve Winnipegu už alespoň klesla o více než metr a půl pod maximalní hladinu z minulého týdne.

14. 5.   Včera odpoledne sice sníh zase rychle zmizel a pak už jen pršelo, dnes ale opět celý den padal mokrý dešt a nejvyšší denní teplota byla 3^oC. Z rádia bylo slyšet jen napůl žertem míněné oznámení, že léto bylo pro letošek oficiálně zrušeno a úvahy na téma co tady v té Manitobě vlastně ještě všichni děláme (připomínám, že Winnipeg je na stejné zeměpisné šířce jako Praha, nejspíš dokonce o několik desítek kilometrů jižněji než Praha).

Přes nepřiznivé počasí včera asi 1000 obyvatel Winnipegu lemovalo ulice při odjezdu další větší armádní jednotky, který byl využit pro onu slibovanou vojenskou přehlídku (zbylých asi 6000 vojáků tady zůstává několik dalších týdnů). Napadlo mě ale, že se s líčením pomoci armády dělají snad až zbytečné cavyky. Armáda je přece finacována z daní všech obyvatel, takže by se snad mohlo považovat za normální, že pro ně občas udělá něco užitečného. Když profesionální hasiči vyjedou k ohni, tak z nich taky nikdo nedělá hrdiny.

Rádio CBC dnes upozornilo na to, že malému mestečku Atikokan v severním Ontáriu blízko hranic s Manitobou (něco přes 200 km odsud), které vloni v červenci zaplavila jím protékající řeka stejného jména a způsobila škody za víc než 5 miliónů dolarů, se zatím žádné pomoci nedostalo. Federální vláda mu tenkrát slíbila, že na odstranění škod přispěje stejnou častkou, jakou se městu podaří získat soukromými sbírkami. Jenže to trvalo celých šest měsíců, než atikokanský výbor organizující pomoc postiženým obdržel status charitativní organizace a příslušné registrační čslo, které umožňuje dárcům odepisovat si darované částky částečně z daní. Takže Atikokan nemohl využít konec roku, kdy jsou soukromé firmy nejvíce ochotny dávat, když se blíží doba vyplňování daňových formulárů. Pak přišly záplavy v Manitobě, o Atikokanu už dávno nepadlo v médiích ani slovo, takže tam do teďka vybrali teprve asi 2000 dolarů. Celá záležitost zřejmě potvrzuje přísloví "Sejde z očí, sejde z mysli." V tomto případě očí sdělovacích prostředků. Myslím, že malý Atikokan moc nebyl ve středu jejich pozornosti ani když se tam vloni záplavy konaly.

15. 5.   V noci bylo -4^oC a ráno byly od včerejšího sněžení lesy při cestě do Pinawy krásně pocukrované sněhem, i na zemi se místy čerstvý sníh udržel. Vypadalo to sice moc krásně, ale přece jen sedmý měsíc zimy už začíná být až skoro moc zimy najednou. Přes den se konečně trochu oteplilo na 10^oC a nesměle začalo opět vylézat sluníčko. Čeká nás první dlouhý víkend roku, Den královny Victorie - oficiální oslava narozenin naší (britské) královny, neboli záminka jak si udělat dlouhý víkend na obvyklém počátku teplé sezóny (královna má ve skutečnosti narozeniny někdy úplně jindy). Tak má počasí už jen jeden den na to, aby se podle toho začalo chovat, meteorologové nám ale zatím moc velkou nadějí nedávají, že se příroda bude chovat tak jak to od ní všichni očekávají.

Naše m^estká rada zvýšila odhad celkových nákladů na boj s povodní ve Winnipegu na celých 100 miliónů dolarů! Z toho 90% zaplatí provinční a federální vláda, zbytek se nejspíš v přístím roce odrazí na zvýšených městských daních.

Městká rada neustále vyzývá dobrovolníky, aby přišli rozebírat pytlové hráze, denně se jich najde jen kolem jednoho tisíce, je jich prý potřeba deset tísíc, jinak prý bude rozebírání hrází trvat ještě 53 týdnů při současném tempu (na provizorní hráze bylo letos použito skoro 7 miliónů pytlů - pro srovnání, vloni jen 300 tisíc). Na některých místech je prý třeba spěchat, rozebírat hráze stejně rychle jak klesá hladina vody, aby se břehy pod tíhou hrází nesesuly do řeky (pokles vody se teď zrovna zpomalil, jen několik palců za den - asi tak do 20 cm za den. Hladina v řece je stále víc než šest metrů nad normálem, ale na obrázku z kamery ve středu města můžete vidět jak se pod tím starým mostem přece jen otevírá stále větší mezera, obzvláště když je tady pozdě odpoledne a pod ten most svítí od západu slunce).

Byla ustanovena komise, ktera má zjistit, zdali zatopení obcí Ste. Agathe a Grande Pointe bylo zbytečně způsobeno neuváženými opatřeními provinční vlády. Jinak se sem teď ale sjíždějí delegace amerických odborníků naučit se jak v Manitobě úspěšně bojujeme se záplavami - kromě floodwaye a hrází, o kterých jsem tady psal, existuje ještě řada menších obchvatných kanálů a jiných staveb, které mají velkým záplavám předcházet.

19. 5.   Dnes je tu poslední den prvního dlouhého víkendu "teplého" období. Sníh předpověděný meteorology zatím nepadal. Nebe je ale pokryté těžkými olověnými mraky a do večera je ještě daleko ... Teploty tady máme stále jen mezi 4 a 10^oC. Na některých stromech už se ale konečně objevily první malilinkaté rozvíjející se zelené lístky. Včera večer se v centru Winnipegu na provizorním podiu na velkém prázdném prostranství ve Forks (napravo od toho starého mostu, na který je namířená tahle kamera), konal ve velmi krátkem čase uspořádaný benefiční koncert na pomoc postiženým letošní povodní. Učinkovali na něm populární zpěváci a skupiny z celé Kanady. Sešlo se tam asi 40000 diváků, kteří se dost klepali zimou. Z podia bylo od učinkujících často možno slyšet slova obdivu a díků Manitobanům za to, že tím jak společně čelili povodni, jak si vzájemně pomáhali, jak projevili silný duch soudržnosti, inspirovali i zbytek Kanady a vrátili mu víru v lepší budoucnost - a podobná velká slova a emoce. Nedaleko pódia vystavovala kanadská armáda svoje vozidla a zbraně. Koncert byl vysílán v televizi i v rádiu a diváci a posluchači byli neustále vyzýváni, aby finačně přispěli na pomoc postiženým. K tomu účelu byla vyhražena různá telefonní čísla pro různě velké výše darů ($20, $50, $100, ...). Peníze bylo možno darovat i u několika stanků přímo v hledišti. Do půlnoci se tak celkem už vybralo asi 1 a čtvrt miliónu dolarů.

Voda jinak pomalu opadává. Např. i obyvatelé Ste. Agathy už můžou navštěvovat po silnici (z Winnipegu zatím jen oklikou) svoje domy a začít je vysoušet. Např. Remo s Lai Čan měli celkem štěstí, měli zaplavený jen basement, kde je stále ještě dost vody, a garáž. Podlahu v přízemí mají asi metr nad úrovní terénu a protože jsou ve vyšší časti městečka, voda tam vystoupila jen právě několik centimetrů pod úroveň té podlahy. Takže v jejich případě bude třeba jen vyměnit topení a kotel na teplou vodu a část elektrické instalace. Natrvalo se lidé do Ste. Agatha budou moci vrátit nejspíš až za měsíc, dříve pravděpodobně nebude obnovena dodávka vody a fungování kanalizace.

Také kostel v Ste. Agathe kromě zaplaveného basementu neutrpěl žádné větší škody. V novinách psali o tom, že někteří lidé to považují za zázrak (zřejmě ve světle prvních dramatických zpráv, že celá Ste. Agatha byla zaplavena dvěma metry vody). Mnohem přirozenějsí vysvětlení ovšem je, že podlaha v kostele je zhruba na úrovni podlahy v Rémově domě, který je nedaleko, a že tam prostě nikdy dva metry vody nebyly, jak už jsem se zmiňoval.
(Další "zázrak", o kterém se tady ve stejné době psalo se zase koná v Israeli, kde se vloni na nějaké obyčejné farmě narodila červená jalovice. Červená jalovice je ortodoxními židy považována za znamení, že přijde Mesiáš. Naposledy se taková jalovice prý v Israeli narodila v době zničení druhého chrámu Římany v r. 70. Jsou obavy, že by narození současné červené jalovice mohlo být ortodoxními militanty považováno za pokyn ke zničení dvou muslimských mešit, které v současné době stojí na Chrámové hoře, a k zahájení stavby třetího chrámu, což by skoro určitě vedlo k další válce s Araby. Naštěstí prý současná jalovice není zcela perfektní - má pár bílých chlupů v ocase a kolem huby a očí, a její barva vlastně ani není pořádně červená, spíš jen hnědočervená. Takže je naděje, že nesplňuje přísné požadavky, kladené na božího posla, což by bylo pro všechny zřejmě to nejlepší.)

21. 5.   Dnes ráno tu sice ještě bylo pod nulou, přes den však teplota konečně zase jednou vylezla na 15^oC, svítilo slunce. Navečer jsem potkal rozkvetlý zlatý dešť, pár krásných žlutých zapomenutých pampelišek v jednom příkopě ve Winnipegu (říkám zapomenutých, protože pampelišky se tady považují za největšího nepřítele lidstva a každý se snaží je všemi možnými prostředky zlikvidovat, což je jedna z věcí, kterou nechápu) a několik rozkvetlých narcisů.

V Calgary, kde minulý týden bylo už kolem 20^oC, naopak včera zase napadlo 20 cm sněhu! Alespoň tam všichni už vylíhnutí komáři snad zase pomrzli.

24. 5.   Včera v poledne byl "oficiálně" ukončen ve Winnipegu stav akutního ohrožení stoletou vodou. Starostka vyzvala obyvatele, aby po dobu pěti minut po poledni působili "radostný" rámus. Mimo jiné k tomu byly použity kostelní zvony, požární sirény a houkačky aut. Starostka tomu nadšeně naslouchala ze střechy radnice. K tvoření rámusu se měl přeletem středu města připojit i známý akrobatický tým kanadského letectva Snowbirds, který zrovna přilétal do města na letecký den, který se tu bude konat o víkendu. Nakonec se nezúčastnil, protože mu díky větru a velké oblačnosti začalo docházet palivo.

Voda v řece už poklesla skoro o 3 metry (je tedy už jen asi 5 a půl metru nad normálem). Stále ještě zůstavá několik desítek domů i ve městě zaplaveno. Na jihu se pomalu vynořují z vody další části dálnice č. 75 k americkým hranicím, která měla před povodní téměř nový povrch. V některých místech jsou betonové desky, které tvořily její povrch, rozbity na malé kousky, někde je vozovka zcela odplavena. Její mnohamiliónová oprava bude trvat asi celé léto.

Konečně tu máme už druhý den téměř letní počasí. Z hromad navátého sněhu v různých křovinách na východě od Winnipegu už v pátek (včera) zbyly jen nepatrné zbytky, které teď přes víkend už jistě zmizí úplně. Brzo už i tady budeme mít docela slušná vedra, aniž by se konalo nějaké pořádné jaro. Jedná se podobně náhlý přechod od zimy k jaru jako v jižním Ontáriu, jak o tom psala Šárka Lhotáková v Kanadských listech.

25. 5.   Když jsem včera psal o tom, že tady máme už skoro letní počasí, tak jsem zapomněl dodat, že to bylo napsáno hlavně pod dojmem pohledu z okna ven, kde naplno svítilo sluníčko. Doma bylo díky skleníkovému efektu pěkně vedro. Když jsem ale vyrazil později odpoledne celkem na lehko na menší (necelých 30 km) výlet na kole, s překvapením jsem zjistil, že venku je stále dost chladno a že hodně lidí chodí v teplých bundách. Z rádia jsem se pak dozvěděl, že opravdu pořád máme ještě teploty několik stupnů pod normálem pro toto roční období a že to tak má ještě řadu dní zůstat. Přes to už jsem potkal menší hejno komárů, když jsem si prohlížel břehy Červené řeky na sever od Winnipegu, kde si z nich povodeň nedávno "odkrojila" pořádná sousta. Kupodivu se na mě ti komáři zatím krvežíznivě nevrhli, jak bývá jejich zvykem.

27. 5.   Hned další den se komáři už opět dali do díla (kousacího) ...

Včera a dnes tady už bylo skutečně teplo, až 22^oC. I když v noci teplota ještě klesá k nule. Rána jsou ale slunečná modrooblohová, fantasticky krásná (připomínají mi tóny písničky "Tak co Ti brání jít tím ránem dál ..."), je brzo teplo. Během těchto dvou dní se najednou rozvily listy na stromech a všechno tu je zelené (před tím byly jen nesmělé malé skryté pupínky). Tady když příroda dostane konečně vhodné podmínky, tak se rozletí kupředu šílenou rychlosti, aby všechno dohonila a maximálně využila krátké vegetační obdobi.

Jeden kolega našel ráno v Pinawě na své zahradě čerstvě narozeného koloucha.

Byly dva letní dny a už se hned v novinách uvažuje o možnosti rozsáhlých lesních požárů pokud budou vedra trvat dlouho.

Vyšetřování ukázalo, že hodně domů v Grande Pointe bylo postaveno níže, než bylo oficiální doporučení stavebních úřadů (při vydání stavebního povolení v záplavové oblasti dostane stavebník minimální doporučenou nadmořskou výšku přízemí, která se určuje na základě záznamů z minulých povodní. Záleží ale jen na stavebníkovi, jestli se podle toho doporučení bude chovat, doposud ho k tomu nikdo nemohl nutit), což je v protikladu s tvrzením některých lidí z Grande Pointe podle vylíčení jednoho kolegy, které jsem tady uvedl 5.5.

Po měsíci do Manitoby opět zavítal kanadský ministerský předseda, tentokrát v rámci volební kampaně. Rozčílení Manitobanů nad vyhlášením voleb v době povodně prý opadává s opadající vodou a už si nejsou tak jistí, jestli splní svoje hrozby nevolit kvůli tomu liberály. Přesto při své návštěvě ministerský předseda oficiálně osobně nedoručil už dříve dojednanou federální pomoc, jak u příležitosti jeho návštěvy mnoho lidí čekalo. Objevily se spekulace, že ministerský předseda Chretien (všeobecně se zatím očekává, že jeho strana ještě tyto volby vyhraje) si nejprve počká až jak budou za týden Manitobané ve volbách hlasovat a podle toho případně upraví vyšku pomoci ...

Vojáci, kteří stále ještě pomáhají v jižní Manitobě s odklízením následků povodně a rekonstrukcí, otevřeli při svých polních ošetřovnách i "nemocnice" pro dětské hračky poškozené při povodni či jakkoliv jinak. Po provedení opravy hraček pak třeba předvádějí dětem svoji komunikační techniku. Není to chytrý způsob jak získat budoucí rekruty?